Navrhování domů, sídel a krajiny nám odkrývá tvořivou a vzrušující sílu lidského ducha. Napřed není nic, pak se z mlhavého oparu začne rodit zadání, první ideje, úvahy, skici, plány a výsledkem se stane proměna skutečného hmotného světa, na kterou si můžeme sáhnout a cítit ji. Dobrodružství a složitost tvůrčího procesu, neustálé objevování nových souvislostí a hledání smyslu věcí je to, co nás na architektuře tolik přitahuje a spojuje. Proto jsme ochotni věnovat naše vlastní pohodlí a s nadšením se pouštět do náročných úkolů. Jejich řešení nás naplňuje. Naším cílem je přispět k reálné podobě fyzického prostředí tak, aby se v něm lidem dobře žilo. Respekt k přírodě a uvažování o lidském osudu nás vede k revizi řady zažitých klišé, protože si plně uvědomujeme křehkost našeho bytí. Zároveň chováme úctu k dosaženým znalostem a řemeslné kvalitě staveb našich předků a navazujeme na ně. Středem našeho zájmu je prostor. Jeho kvalita daná proporcemi, světlem, materiály, vzájemnými vazbami, a tím stvořenou atmosférou. Proto se tolik věnujeme urbanismu a širším souvislostem lidského osídlení. Jednotlivou stavbu vždy vnímáme jako součást širšího celku, ať už města nebo volné krajiny. Vždy stavíme na poznání místa, do kterého vkládáme nové vrstvy. Porozumění místu se stává předpokladem pro úspěšný výsledek ruku v ruce se stavěním nových hodnot a významů. Zajímá nás harmonie v prolnutí starého s novým.