Zámecká dispozice. Přízemí, chůze. Čtyři soukromé domácnosti a jedna společná. Dlouhá nízká červená linka v té nekonečné zelené. Vnitřní atria, světlo, odlesky. Cihly různých vzorů a podlahy z květin. Klid stáří.

Domov seniorů v bývalém sadu stavíme jako přízemní klidnou budovu zámeckého charakteru. Nízkou a dlouhou červenou linii ležící na zeleném polštáři.

Koncepce zázemí pro přibližně šedesát klientů je založena na rozdělení do čtyř soběstačných skupin neboli domácností, propojených vstupním jádrem. Každá domácnost je provozována nezávisle s vlastním technickým a skladovacím zázemím a místnostmi pro personál. Pokoje klientů mají vlastní terasu, koupelnu, předsíň. Jejich uspořádání je navrženo tak, aby minimalizovalo chodby. Společným prostorem každé domácnosti jsou vnitřní zahrady. V celém projektu hrají tato atria důležitou roli, neboť prostor naplňují přirozeným denním světlem a výrazně tak zvyšují jeho kvalitu. Intenzivní vizuální propojení se zahradami vytváří vzdušné a velkorysé interiéry v kontaktu s přírodou.

Fasády všech pěti kostek jsou z cihel, každá však má vlastní spárořez, výraz, detail a vtip, čímž získává osobní charakter. To pomáhá orientaci a odlišení jinak jednoduchého tvaru celé budovy. Individuální charakter jednotlivých domácností zdůrazňuje odlišná stínění oken i barvy použité v interiéru. Budovu rytmizují velká francouzská okna, střecha je plochá pro fotovoltaiku a další technologie.

Dům symbolizuje klid a minimalismus stáří, jakožto důležité kapitoly života. Stáří má být hezké, oproštěné od shonu a nepotřebností.

Sad a cihelné zdi nedaleko hřbitova s kostelem, historické město s krásnou radnicí. Vysoké stromy. A pak stáří jako fenomén - klid, ticho, cihly jako archetyp domova. Blízkost nemocnice a hřbitova může svádět k hořkým souvislostem. Zde je to však kvalita, obraz ticha, soustředění, klidného okraje města. Zámecká, symetrická, až klasicistní dispozice přináší domovu atria, zahrady, výhledy a spoustu světla uvnitř. 

Stáří
Stáří je dnešní evropské téma. Jak se ke stáří stavíme, co pro staré lidi děláme, jak je vnímáme, co jim nabízíme, ale také co od nich žádáme? Jaké to vůbec je být v České republice v roce 2026 starý člověk? Na začátku vymýšlení jsme si kladli otázku – jaké stáří bychom chtěli žít? Jak zhmotnit fenomén domova? Stáří nemusí být břemenem a utrpením, může být aktivní, plné, stále v určitém smyslu vitální. Může znamenat zklidnění (konečně) nebo oproštění. Starý člověk už může nahlédnout smysl života, má čas k přemýšlení, může bilancovat. Je-li věřící, blízkost smrti může být i vysvobozením. Moudrá společnost nepovažuje staré lidi za bezmocné kusy masa, nad kterými nutno plakat, které nutno uklidit, a o které nutno pečovat. Stáří takové společnosti může přinést moudrost, klid, oproštění od zbytečností, může předat zkušenosti a ukázat odstup od vřavy běžného dne. Stáří přináší také něhu (vnoučata) a v dobrém smyslu zpomaluje – naše pádící společnost potřebuje zklidnit. Starý člověk má cítit užitečnost neb má co nabídnout. Stáří můžeme vnímat jako naše zrcadlo nebo také návrat k začátku naší pozemské pouti. Je mnoho podobného mezi dětmi a starými lidmi.

Červená linka v té nekonečné zelené
Zadáním města Nový Bydžov bylo navrhnout Domov pro seniory na místě bývalého sadu přiléhajícího k nemocnici.
Přes ulici leží hřbitov s kostelem, krásné cihelné stavby, první objekty, které člověk vidí přijíždí-li do města. Ticho a symbolickou předurčenost místa mírně narušuje jen silnice, která však přináší vzruchy života – nejen auta, ale maminky s kočárky, lidi venčící psy, chodce spěchající za svými povinnostmi. Hřbitov s kostelem jsou výrazné, symbolické, s obrovskými stromy a magickou atmosférou. Cihelné zdi jsou dlouhé a nízké, věž kostela naopak směřuje vzhůru. Velikost pozemku umožnila přízemní, plošně velký objekt, který je navíc objízdný a obchozí. Člověk by si při troše představivosti řekl – ano, tady bych čekal domov seniorů.

Krajina kolem je rovná, s lesy, poli, mezi nimiž protékají dlouhé cesty. Je vizuálně krásná, typické „Středočeší“ s horizonty, na nichž jsou siluety vesnic. Do tohoto prostředí klademe přízemní dům, jakýsi pětilístek tvořený čtyřmi domácnostmi propojenými centrálním jádrem. Symbol čtyř živlů a také čtyř světových stran, neb objekt je položen ortogonálně v jejich směrech. 

Koncept domácností s vnitřními atrii
Prostorové řešení je založeno na rozdělení celého objemu budovy do čtyř soběstačných skupin – domácností pro přibližně šedesát klientů. Každá z nich pojme patnáct klientů a požadovaný personál a zajišťuje zcela nezávislý provoz. Domácnosti jsou navrženy tak, aby uspořádání pokojů nedávalo vzniknout dlouhým lineárním chodbám. Naopak svým umístěním kolem společného atria vytvářejí pokoje kompaktní kompozici a společné chodby atria obcházejí. Každé domácnosti přísluší technické a skladovací místnosti, zázemí pro personál a společný prostor s přímým přístupem do vnitřní zahrady. 

Koncept vnitřních atrií umožňuje velkoryse osvětlit chodby a vytváří příjemné vnitřní prostory.
Každému pokoji přísluší malá terasa s přímým přístupem. Jednotlivé domácnosti mají vlastní kryté vnitřní nádvoří a také východ do větší společné zahrady, spojující vždy dvě domácnosti. 

Všechny čtyři domácnosti jsou spojeny centrálním jádrem. Místnosti jsou zde kombinovány do jedné kompozice dle stejného principu – jsou umístěny po obvodu centrálního atria. Vnitřní atria hrají v prostorové koncepci důležitou roli – prostory jsou vizuálně propojeny se zahradami, interiéry jsou vzdušné, plné světla a kontaktu s přírodou.

Centrálním vchodem do budovy na jižní straně vstupují návštěvníci do prostorné haly, ze které lze vidět hlavní atrium oválného tvaru. Zde je umístěna recepce, odkud se návštěvníci rozcházejí do každé ze čtyř domácností. Kolem recepce je také čekací prostor, přímo spojen s centrálním atriem. Dům je přízemní, chodí se v něm, procházka je záměrem, člověk jde světlem zalitým interiérem.

Cihly, květiny a světlo
Cihelné fasády jsou analogií zdí hřbitova, jejich geometrii zdůrazňuje jednoduchý rytmus francouzských oken, která poskytují klientům přímý přístup na terasu. Okna jsou symbolické otvory v této zdi. Odlišné stínění oken podporuje individuální charakter každé domácnosti. Například jihozápadní domácnost má pravoúhlé ocelové konstrukce v úrovni římsy, naopak severovýchodní zas šikmé, symbolizující stříšky. Severozápadní část není vystavena přímému slunečnímu světlu, zde je exteriér řešen bez přesahu a stínění.

Cihelná fasáda má rovněž čtyři odlišné vzory, které se propisují také do interiéru – v podružných recepcích i spárořezu v koupelnách. Také tento princip vytváří jedinečnost každého „domova“ alias domácnosti. 

Interiér je tvořen cihlami, obsahuje hodně bílé, která jej ještě rozsvěcuje. Charakteristické jsou podlahy vytvořené na zakázku – fotky místních květin a travin byly naskenovány a přeneseny do podlahoviny. I to je orientační princip poměrně rozsáhlého objektu. Jsou zde tedy domácnosti: Travinová, Černýšová, Heřmánková a Pampelišková. Podlahoviny jsou v místech vstupů do pokojů vytaženy vzhůru a přírodní květinové vzory tak tvoří obrazy. 

„Dům je výsledkem nadstandardního přístupu investora – města Nového Bydžova, jeho důvěry ve snahu architektů vytvořit výjimečný objekt seniorského Domova. Šlo o vzájemnou spolupráci a konstruktivní výměnu názorů, kdy obě strany naslouchaly a byly ochotny měnit (některé věci se realizovaly jinak, než byly projektovány). Také projektanti byli profesionálními a trpělivými partnery v celém procesu. Dům v této kvalitě nakonec vznikl díky neobvyklé pečlivosti, zkušenosti a pochopení zhotovitele.“ (DK)

Galerie: