Moderní vila s výhledem na Prahu

Z moderní dvoupodlažní rodinné vily architekta Martina Sladkého je překrásný výhled na Prahu. Stavba vyrostla na části pozemku, který kdysi patřil hraběti Kumperovi. Stopy historie zde prozrazjí dochovaná socha kašna, kterou architekt zrekonstruoval.

Jak jste natrefil na toto místo?
Já ne, ale otec mé ženy to tu objevil, koupil a daroval dceři. Byl to pozemek obklopený ovocným sadem, kde byl jen zahradní domek.

Vyhovoval pozemek vašim záměrům a představám o domu, který jste plánoval?
Představoval jistá omezení, ale zvolil jsem koncept domu, který se sem hodí. Podobný dům jsme již dříve nakreslili s kolegou Petrem Markem v rámci jiného rozsáhlejšího projektu. Předělal jsem ho, změnil okna, garáž, upravil jsem vnitřní dispozici domu a v detailech ho vyladil k obrazu svému. V domě nenajdete žádné technické místnosti, prádelny a podobně, vše je skryté ve stěnách na správných místech včetně garáže, kde mám za posuvnými a otvírajícími se stěnami konzoly na surfy, plachty, snowboardy a všechny sportovní potřeby. Nikde nevytvářím prostory, v nichž by se mohl hromadit nepořádek.

Dům jste tvořil na míru vaší rodině. Vyžádal si hodně kompromisů?
Věřím, že výsledná řešení jsou díky určité neústupnosti mé ženy pro každého z nás správná, a nemáme pocit, že něco skončilo kompromisem. Dalo by se říct, že moje žena byla jako velmi náročný klient, který ví, co chce, a dostane z vás všechno. Zuzka byla náročná, ale také celou akcí nadšená, a myslím, že jsem se trefil do vkusu i jí.

Vnímáte svůj dům také jako vlastní vizitku architekta?
Ano, samozřejmě. Dům má zajímavé detaily, které v běžné architektuře domů nenajdete. Strávil jsem nad tím mnoho času a měl jsem perfektní stavební firmu, která byla ochotná řešit se mnou i komplikované detaily. Mimořádné je například provedení detailu ukončení a zapuštění oken do podlah, stěn i stropů. Byla to řešení, která se standardně nedají provést, ale bylo nevyhnutelné je takto vyřešit, abych tím nemusel ustupovat z původní představy. Náš dům pro mě není architektura, na kterou se dívám z dálky, je vybudován se šperkařskou dovedností. Proto každý kousek domu, všechny povrchy a detaily jsou z ušlechtilých materiálů. Všechny detaily jsou dopředu vymyšlené a téměř vždy zpracované ne na stavbě, ale v dílnách. Nikde nenajdete běžnou omítku, kousek obyčejné stěny a ani dveře, botník či vanu, kterou můžete někde koupit. Není to moje posedlost, spíš mám úplně jiný pocit, když jsou věci i z bezprostřední blízkosti takové, že si na ně chcete sáhnout. A když si sáhnete, tak už to pro vás není jen hezký dům, na který se díváte, ale dům, který také cítíte a můžete ho vnímat více smysly. Je zde tepelné čerpadlo v kombinaci s rekuperací a podlahovým vytápěním. Na zahradě je zakopaná vlastní nádrž na vodu, na niž je napojen závlahový systém zahrady.

Vidím, že jste elegantním a praktickým způsobem zároveň využil střechu domu.
Tvoří další využitelnou část domu, která je vymezena skleněným, většinou pouze devadesát centimetrů vysokým zábradlím. Je tu velká kuchyň, dlouhý stůl (4,6 m) se skleněnou deskou z jednoho kusu a na míru je zhotovená i čtyřdílná sedací souprava. Nechybí ani sprcha a vířivka. Celá kuchyň je navržená na míru a zhotovená z hliníku, pracovní deska je z nerezu a je do ní integrován korejský gril. Podlahu tvoří odolná exotická dřevina ipe a zbylé okraje střechy jsou vysypány oblými kameny z čistě bílého mramoru. Koženka na sedací soupravě je dostatečně odolná, užívá se k čalounění v motorových jachtách.

Po obvodu je dům téměř samé sklo. I koupelna má jednu celou stěnu skleněnou. Využíváte žaluzie?
Je odtud krásný výhled, proto tolik skla. V přízemí jsou rolety a v patře závěsy, které nepropouštějí světlo. Nejsou vidět, protože všude zajíždějí za nějaký nábytek a zcela zmizí. V koupelně jsou ale zajímavé dveře. Jsou stejně jako v celém domě od podlahy až ke stropu a svým povrchem (betonovou stěrkou) po uzavření téměř splývají se stěnou a nemají žádné viditelné zárubně. Všechny ostatní dveře v domě jsou také z jedné strany v rovině se stěnou. Na plné dveře do pokojů jsem použil kliky (M & T) v designu Báry Škorpilové. Jsou z oceli v barvě oken a na madlo je jakoby položen kvádřík dřeva z běleného dubu, který je shodný s dřevěnými podlahami v domě.

Kromě několika málo drobných kusů vybavení je všechen nábytek v interiéru součástí stěn.
Například v obývacím pokoji je tak řešená knihovna, která je zezadu celá podsvícená LED diodami. V ložnici je zase stěna v záhlaví lůžka či zrcadlová stěna naproti posteli s integrovaným televizorem a další audiovzuální technikou. Mezi obývacím pokojem a jídelnou je také stěna, jejíž součástí je kromě běžného vybavení kuchyně (chladniček, mikrovlnné a horkovzdušné trouby a kávovaru) i televizor, který po vypnutí zmizí. Podobné je to i v dalších místnostech. V celém interiéru je patrná hra se světlem. Hodně ploch je podsvícených LED diodami. I bodové osvětlení je začleněné do podhledu tak, aby do místnosti nijak nevyčnívalo a nebylo vidět.

Výjimkou je evidentně dětský pokoj, který zdobí roztomilé lampičky.
Ano. V dětských pokojích jsou světla přiznaná. Nástěnná svítidla Lucellino si Zuzka vzala ze svého starého bytu na památku. Využili jsme je právě zde. Nejde o nebezpečné žárovky, jsou na 24 voltů. Celý dům je naprosto v souladu s našimi představami a přáními. Myslím, že je udělaný velmi prakticky. Vše je pěkně po ruce a tam, kde má být. Nechci jako architekt hodnotit svou práci, ale chtěl jsem udělat něco pěkného pro svou rodinu. A to se mi určitě povedlo.

Galerie:

Ing. arch. Martin Sladký

V roce 2003 absolvoval Fakultu architektury ČVUT, ale  již od roku 2001 vlastní studio de.fakto.

Je autorem mnoha soukromých interiérů i obchodních konceptů, které již mnoho let používají jeho architektonický design (například...

© 2018 ArchTV