Zájem o bydlení v rodinných domech z tradičních cihelných materiálů stále stoupá. Nejlepším důkazem těchto slov je i řada developerských projektů, které vyrůstají v nejrůznějších místech naší republiky. K nim patří i nově budovaný soubor rodinných domů s názvem Loreta Homes na okraji obce Pyšely na Benešovsku.

V nádherné lokalitě zde postupně postaví celkem 64 nových zděných rodinných domů. Jejich základ tvoří čtyři originální architektonické návrhy, podle nichž domy s názvy Sydney, Benjamin, Miami a Tosca vznikají. Ne náhodou získal tento projekt Cenu odborné poroty v každoročně pořádané soutěži Realitní Projekt Roku 2014. Poctivý základ zdejších domů tvoří broušené cihly Heluz a další přírodní materiály. Domy realizuje stavební společnost Sládek Group a.s.

Ihned po našem příjezdu jsme se rozhodli detailně prozkoumat exteriér domu. Jak jsme již zmínili, obvodové zdivo tvoří broušené cihly Heluz. Fasáda je zateplená, ukončená probarvenou tenkovrstvou omítkou. Pro oživení fasády jsou její části obloženy cihelnými pásky. To velmi dobře souzní s napojením na venkovní terasu realizovanou ze vzácných dřevin a krb, který také naplno využívá architekturu cihly.  Šikmá střecha je pokryta černým asfaltovým šindelem. Okna jsou plastová opatřená elegantní šedou fólií. Zajímavostí je stínění oken s pomocí odsuvných dřevěných stěn, které jsou praktickým a zároveň nevšedním architektonickým prvkem. Automatická pojezdová brána je ukotvena do monolitických sloupků. V nich jsou umístěny i zvonek a kamera pro identifikaci příchozích. Pojezdová a zároveň pochůzí komunikace do domu je provedena z betonové zámkové dlažby. Celkově dům působí velmi elegantně a moderně. Rozhlížíme se kolem. Opravdu moc pěkná lokalita. Zajímaly nás však další informace o tomto projektu.  Přijali jsme proto pozvání naší průvodkyně, paní Renaty, k prohlídce domu.

Ihned vidíme, že interiér domu Sydny je skutečně parádní. Tvoří jej prostorná dispozice 5+kk s galerií a vnitřní dvougaráží.  Ze zádveří se ihned dostáváme do centrální části domu. Ta obsahuje obývací pokoj s krbem, v jehož pravé části se nachází také jídelna a kuchyně. Pokračujeme dále do navazující chodby, kde je po pravé straně velká technická místnost s plynovým stacionárním kotlem a plynovým ohřívačem TUV. Jsou zde rozmístěny také přívody a odpady pro pračku, žehlící prkno či zásuvky pro jiný elektrický spotřebič. Za technickou místností se nachází pracovna. Naproti přes chodbu jsou majitelům domu k dispozici dva velké dětské pokoje. Cestou zpět narážíme na dřevěné schodiště vedoucí na galerii. Zvědavost nám nedá a jdeme se podívat i zde. Čeká nás krásný prostor, který je prosvětlen střešními okny. Obdivujeme přiznané trámy dřevěné podstřešní konstrukce, atraktivní pohled do centra obývacího pokoje i moderní led diodové podsvícení instalované na trámech. Znovu procházíme obývacím pokojem a dostáváme se do křídla rodičů. Tady se nachází ložnice snů. K jejímu zázemí totiž patří prostorná šatna s napojením na WC a wellnes koupelnu. Wellnes koupelnu proto, že ta nabízí nejen veškeré běžné koupelnový vybavení, jako je WC, umývadlo, sprchový kout či volně stojící vanu, ale také pravou finskou saunu. Celý interiér nenápadně temperuje v podlaze ukryté velkoplošné teplovodní vytápění.

Nádherné je i provedení vnitřních detailů domu, jako jsou přechodové lišty, nerezové zábradlí na galerii či precizní zpracování obkladů a dlažeb v koupelnách. Vyniká i dřevěná plovoucí podlaha z tmavě mořeného dubu v pokojích. A další deviza domu? Vše je pěkně a snadno dostupné na jedné úrovni. To jen umocňuje pocit dokonalého komfortu.

Musíme říci, že dům typu Sydney bungalov se nám skutečně moc líbil nejen svým prostorem, řešením a navrženým vybavením, ale také moderní soudobou architekturou, která se plně podřizuje očekáváním i požadavkům člověka dneška. Společně s lokalitou a kvalitou použitých materiálů se bezesporu nejedná jen o dům, ale o skutečné místo pro život.

Ivo Románek

Galerie:

Jen kousek od Národního divadla v samotném srdci Prahy na nároží ulic Národní a Mikulandská vyrůstá zcela nový obchodně administrativní komplex. Ten nese příznačný název – Palác ­Národní. Autorem projektu je Ing. Arch. Stanislav Fiala z ateliéru Fiala + Němec s. r. o. a ­stavbu realizuje pražská stavební společnost Hinton.

Nosný systém objektu tvoří železobetonový monolitický skelet, který v rámci subdodávky provedla pražská stavební společnost Terracon, dodavatelem betonu byla společnost tbg metrostav (člen skupiny českomoravský beton).

Stavba je unikátní nejen svým umístěním v památkově chráněné městské zóně, ale také použitím pohledových betonů v interiéru objektu. Beton je zde použit nejen ve své přírodní podobě, ale využity zde byly i probarvené betony.

Dodavatelem veškerých betonových směsí na tuto stavbu byla společnost TBG Metrostav – člen skupiny Českomoravský beton.

Při naší návštěvě přímo na stavbě před několika dny jsme měli možnost hovořit s projektovým manažerem stavby ze společnosti Hinton, Ing. ­Ondřejem Bielakem. Ten v úvodu našeho setkání říká:

„Výstavbu Paláce Národní jsme zahájili na podzim roku 2012. V tomto období jsme začali realizovat nosné konstrukce na původním – rekonstruovaném objektu sousedního barokního Schönkirchovského paláce, který je rovněž součástí budoucího komplexu Palác Národní. Zahájen byl také archeologický průzkum staveniště a velmi náročné a zajímavé zajištění spodní stavby nového paláce. V podzemí v hloubce 14 m jsou totiž situovány podzemní garáže. Realizace spodní stavby objektu tudíž kladla velké nároky jak na pracovníky naší společnosti Hinton, tak i našeho partnera pro hrubou stavbu – společnosti Terracon.“

Jak je koncipována nosná konstrukce nového paláce?

Pro stavbu byl projektantem zvolen klasický železobetonový monolitický skelet, který má modulové osy v suterénu tak, aby vyhovovaly umístění podzemních garáží. Nahoře modulace železobetonového systému přechází ve složité konzoly a ocelové kryté nosníky v tzv. skrytých průvlacích, kterým my tady na stavbě říkáme „vorvani“. Konzola je vyvedena až nad ulici Národní tak, aby byl maximálně využit prostor objektu a pozemku.

Jak náročné byly betonářské práce?

O složitostech betonáže spodní stavby jsme již hovořili. V historické části se vynášelo na tzv. bárkách, což je hustá síť tenkostěnných trubek, mezi kterými se betonoval monolit a takto vyrůstala spodní patra. Nad zemí se jednalo o relativně klasický monolit. Ten je ale výrazně ztížen tím, že zde byly ve velké míře použity pohledové betony. Ne však běžné pohledové betony, ale betony podle přání architekta Fialy, pro něhož je pohledový beton vyjádřením vlastního výrazu. Betony tudíž nebyly dále upravovány a zůstávají v pohledu součástí interiéru. Do betonu byly dále obtiskovány různé reliéfy, ať již obtisky rukou pracovníků betonářských firem, různého zde použitého nářadí, lana, neopracovaná prkna, trámky vytěžené z původního objektu a ne v poslední řadě zde byly použity také barevné betony.

Jak hodnotíte činnost subdodavatelů v oblasti dodávek betonu a betonových konstrukcí?

Monolitickou konstrukci dodávala společnost Terracon. Betonové směsi společnost TBG Metrostav. S oběma firmami jsme navázali velmi dobrou spolupráci. Pokud se týká samotných dodávek betonových směsí, pak musím říci, že stavba se nachází na velmi frekventovaném místě a z tohoto důvodu šlo o velmi náročný logistický úkol. Složitost vlastní betonáže spočívala v tom, že byl velmi omezen staveništní prostor, což kladlo velké nároky na ustavení čerpadel betonu. Něco jsme museli betonovat i s pomocí jeřábu a bádií. Co se týče atypických betonových směsí, byly zde použity barevné betony Colorcrete, kdy jsme dlouho vzorkovali na betonárně společně za účasti architekta a technologa TBG Metrostav různé barevné odstíny betonu, než jsme dospěli k finálnímu závěru. Za nás musím říci, že jsme si tuto spolupráci nemohli vynachválit.

V jaké fázi se nachází stavba nyní?

Poslední betonáže proběhly před dvěma měsíci. Monolit je dokončen a v současné době provádíme montáž prosklených hliníkových fasád. Začíná se s montáží technologií na původním paláci, je zde provedena střecha a začíná rekonstrukce vnitřních prostor. V suterénech byla zahájena výstavba vnitřních příček. Dokončení stavby je plánováno na první pololetí roku 2017.

Obchodního náměstka společnosti TBG Metrostav – člena skupiny ­Českomoravský beton, pana Ing. ­Jakuba Šimáčka, jsme se zeptali, kdy se dozvěděli o zahájení výstavby Paláce Národní. Ten v úvodu našeho setkání vysvětluje:
„O zahájení výstavby jsme se dozvěděli na jaře roku 2014 a v létě roku 2014 jsme zde již dodávali první betony.“

Co Vám dodávky betonů komplikovalo nejvíce?

Velmi důležitou otázkou byla logistika. Stavba se nachází v samotném centru Prahy. Budova je přístupná pouze ze dvou stran, ulice jsou velmi úzké a jezdí zde také tramvaj. Museli jsme proto velmi dobře naplánovat dopravu betonu jak na stavbu samotnou, tak také jeho čerpání a ukládku v rámci stavby.

Co Vám pomohlo k vítězství v soutěži na dodávku betonu?

Samozřejmě důležité bylo mít betonárnu v blízkém dosahu stavby tak, aby dodávky betonu mohly být zajišťovány co nejplynuleji. Investor také kladl velký důraz na kvalitu betonových směsí. Neméně důležitá byla i cena. Veškeré tyto požadavky splňovala naše společnost TBG Metrostav nejlépe.

Jaké betony zde byly použity?

Dodávali jsme zde jak běžné konstrukční betony, tak i betony vodostavební. Ve velké míře jsou zde uplatněny i betony pro pohledové konstrukce a samozhutnitelné betony. Zajímavostí z pohledu technologie betonu byl požadavek stavby na dodávku betonu o pevnosti 60 MPa, který jsme vyráběli ze síranovzdorného cementu, což je technicky velmi náročné. Dále jsme zde dodávali přibližně 400 m3 barvených betonů značky ­Colorcrete. Pro nás to byla velmi zajímavá zakázka, protože investor a zadavatel požadovali cca 10-12 různých barevných odstínů a typů těchto betonů. Celkově bylo na tuto stavbu dodáno téměř 9 000 m3 betonů včetně barevných betonů ­Colorcrete.

Jak hodnotíte úroveň Vaší vzájemné spolupráce s jednotlivými úseky stavby?

Jako velmi dobrou. Pro dosažení požadovaného výsledku betonáží byla totiž nad míru důležitá těsná spolupráce mezi investorem, stavební firmou a architektem. Ten měl netradiční požadavky, jak na kvalitu betonu, tak i jeho zatékání či strukturu. Domnívám se, že se nám tyto požadavky podařilo velmi dobře skloubit a i z tohoto pohledu hodnotím stavbu jako mimořádně zajímavou a zdařilou.“

A co říci závěrem? Po svém dokončení nabídne komplex Palác Národní nadstandardní kancelářské a obchodní prostory s restauracemi, kavárnami i odpočinkovou zónou. Ta je situována do vnitřního nádvoří paláce a bude jí dominovat vzrostlý strom.

Palác Národní bude prosklený a jeho obvod bude lemován terasami se zelení. Nová budova bude 32 metrů vysoká. Pro obchody a restaurace je vyčleněno 2 479 m2, pro ateliéry a kanceláře 7 655 m2. Těšme se společně, že svou koncepcí a nekonvenční architekturou se stane vítanou osvěžující zastávkou nejen pro obyvatele Prahy, ale i její návštěvníky.

Ivo Románek

Galerie:

Beton - výroba, doprava, čerpání - všechny druhy a třídy po celé ČR. Výroba betonových směsí, litých anhydritových a cementových potěrů, cementových litých pěn, zdicích malt, materiálů pro stavbu vozovek a prefabrikátů. Nabízíme zkušebnictví a poradenství. Možnost zaslání poptávky přes internet.

Zděný přízemní dům svou horizontalitou vyvažuje vertikální linie stromů. Stavba je na lesním pozemku naproti rybníku v Jevanech, vodní hladina tvoří stále se měnící obraz. Dům je prosklený na jižní stranu směrem k rybníku, jeho zadní strana je zavřená, okna zde jsou směřována na východ a západ.

Fasáda je z přírodního kamene, střecha a stropy jsou z pohledového betonu. K domu náleží trojgaráž za domem. Topení je zajištěno tepelným čerpadlem, uvnitř je podlahové, koupelny jsou z litých bílých podlah, stěny jsou obloženy mramorem.

Dům ve výsledku vyšel jako nízkoenergetický. Půdorysně je členěn na tři výškové úrovně, terén klesá mírně v příčném i podélném směru parcely. Zadní trakt tvoří užitkové technické místnosti, přední trakt je tvořen obytnými místnostmi, které jsou všechny situovány k jihu, mají však vždy navíc i východní nebo západní osvětlení. Dům je příčně rozdělen na zónu dospělou, pro děti a společnou obývací. Kámen je použit i v obývacím pokoji, kde tvoří stěnu společně s krbem a kuchyní.

autorský tým: David Kraus
klient: soukromý
typologie: rodinné domy
lokalita: Česká republika, Jevany u Prahy
podlažní plocha: 376,00  m2
realizace: 2009 – 2011
ocenění: Cena dům roku 2012, Čestné uznání Grand Prix OA, vila Jevany 2012

Galerie:

Projekt:

Absolvent fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (1989- 1996). Studoval u profesora Miroslava Šika, od roku 2003 vlastní ateliér Architektura, s.r.o. Jeho realizace jsou v ČR, USA, Německu a SR. Při své práci rozvíjí vlastní alternativní cestu moderního pojetí architektury, pracuje s neobvyklými zdroji inspirací a s obrazy a principy současného světa. Jeho experimentální tvorba byla presentována na výstavě VIZE 1997. Byl o něm natočen dokument Bílé vrány (ČT). Přednáší, hostoval na VŠUP, publikuje, jeho práce byla oceněna řadou cen, je zastoupena v Národní galerii a presentována v odborných i laických médiích.

Narozen 1.11.1970 v Praze

1989/1996 studium na FA ČVUT
1991          atelier analogické architektury Miroslava Šika
1993          zahraniční praxe, atelier Helmuta Zieseritche, Graz, Rakousko
1994          sdružení Nová česká práce
1994          účast na výstavě Nové české práce, Fragnerova galerie, Praha
1995          účast na výstavě Nové české práce, Fakulta architektury, Bratislava, Slovenská republika
1996          diplom v atelieru průmyslové architektury Prof. Ing. arch. Emila Hlaváčka, DrSc.
1996          atelier David Kraus – architekti
1996          publikování, přednášky
1996          účast na výstavě Nové české práce, Technická universita, Berlín, Spolková republika Německo
1996          výstava „Znamení čtyř“, Všehrdova - Praha
1997          spolupráce v ATELIERU 8000, s.r.o., administrativní komplex PPS – ING Smíchov ( autor: Architectures Jean Nouvel )
1998          výstava „Vize“, Fragnerova galerie, Praha
2000/2001 člen redakční rady časopisu „Stavba“
2000/2001 člen správní rady „Nadace české architektury“
2001          člen České komory architektů
2003          majitel společnosti Architektura, s.r.o.
2012          hostování VŠUP ( atelier A1 )
2015          odborný asistent Ústav navrhování III, FA ČVUT, ateliér Kraus-Čančík

Členství v odborných sdruženích:
2000/2001, členství v redakční radě časopisu „Stavba“
1999/2000, členství ve spolku „Mánes“
2000 - členství v diskusním „Fóru pro obnovu památníku na Vítkově“
2000 - 2001, členství ve správní radě „Nadace české architektury“
1999 - členství v architektonickém spolku „Spolek 99“

Odborná prezentace referencí v médiích:

Více info na http://www.archi.cz/media.php

Ocenění:
- Odměna nadace ABF za projekt železničního hradla, ateliér M. Šika, 1993
- Odměna soutěž nová budova FA ČVUT, 2004.
- Nominace na ocenění Dům roku, 2004
- Nominace na ocenění Dům roku, 2009
- Cena dům roku 2010 ( Stodůlky )
- Cena dům roku 2012 ( Jevany )
- Čestné uznání Grand Prix OA, vila Jevany 2012
- Čestné uznání Grand Prix OA, škola v Hradištku 2013
- Finalista - 1. ročník BigMat International Architecture Award, 2013
- Ateliér Kraus - Čančík na FA ČVUT, nominace na nejlepší ateliér, 2x nominace na nejlepší projekt, 2015
- Ateliér Kraus - Čančík na FA ČVUT, nominace na nejlepší ateliér a 2x nominace na nejlepší ateliérový projekt
- Ateliér Kraus - Čančík na FA ČVUT, cena za nejlepší ateliér

 www.archi.cz

Pozemek a stavba se nachází ve Starých Splavech – Doksy u Máchova jezera v  lokalitě Lázeňský vrch.  Stavba vznikla na velice problematickém, strmém pozemku, který byl plný náletové zeleně a v částech pozemku byla neřízená skládka z minulých let.

Vila je navržena v moderním pojetí s použitím moderních materiálů. Jde o dům se dvěma nadzemními podlažími a suterénem, přičemž horní podlaží je menší a ustupující. Celkové pojetí domu je ve smyslu otevřeného domu.

Je zachován vstup na pozemek z ulice – Lázeňský vrch. 

Hmota vlastního domu je příjemné proporci - členité hranoly, který  nezastiňuje okolní domy svojí hmotou a okázalostí – půjde o velice střídmou architekturu. Dům je proveden z ocelového skeletu v černém odstínu s  kamennými vyzdívkami  - opuka, s hliníkovým výplněmi otvorů a v kombinaci s nižším hranolem z monolitického betonu opláštěný matovaným sklem a vše doplňuje dřevo na venkovních terasách.

Patra objektu jsou důsledně členěna podle využití a to na relaxační, společenskou a klidovou zonu. 

Galerie:

Projekt:

Společnost Xella vyhlásila nový ročník architektonické ideové soutěže pro studenty fakult architektury a stavebních fakult vysokých škol. Úkolem soutěžících je navrhnout urbanisticky a architektonicky zajímavé centrum sbírek současného výtvarného umění, které bude sloužit i pro pořádání výtvarných projektů. Studenti se mohou přihlásit nejpozději jeden den před termínem odevzdání soutěžních prací 20. února 2017.

Motto:                        „Trocha odvahy je cennější než tuna opatrnosti“
                                   (Theodore Roosevelt, 26. prezident Spojených států amerických)

Společnost Xella ve svých zadáních architektonické soutěže hledá ve spolupráci s architekty témata, která studenty vedou k zamyšlení nad urbanistickou stránkou řešené lokality. Zpravidla se návrhy týkají institucí s kulturní či vzdělávací funkcí a stejně tak je tomu v letošním ročníku. Budoucí architekti se budou zabývat využitím jedné z  urbanisticky nejvýznamnějších volných ploch v  historickém centru města na Rooseveltově ulici, která přímo navazuje na Místodržitelský palác, kde sídlí Moravská galerie.

Cílem je navrhnout reprezentativní a moderní stavbu, která bude sloužit pro vystavení sbírek moderního umění a současně se stane centrem pro pořádání výtvarných projektů mezinárodního významu. „Smysl tohoto zadání vidím především v tom, že soutěž upozorní na doposud málo využitý potenciál bývalého augustiniánského kláštera, ve kterém z části sídlí Moravská galerie. Místodržitelský palác má úzkou vazbou na okolní prostory v centru Brna a kvalitní návrhy by byly dobrým začátkem k debatě o smysluplném využití tohoto místa,“ říká k tématu soutěže Jan Press, ředitel Moravské galerie.

Koncepce by měla citlivě navazovat na historický kontext, ale zároveň přinést originální a tvůrčí řešení. „Studenti mají možnost zabývat se návrhem nové muzejní instituce, to je jedno z málo častých zadání a myslím, že právě v tom spočívá jeho atraktivita. Některá současná muzea se utápějí v šedi průměrné architektury. My bychom rádi, aby se studenti ve své invenci vypravili za hranice běžného. Navržená stavba by měla být současná a zároveň ikonická, měla by návštěvníky zaujmout už svou podobou a motivovat je k návštěvě,“ říká k zadání Jan Press, ředitel Moravské galerie.

V porotě soutěže opět zasednou významné osobnosti české i slovenské architektury, které budou posuzovat přihlášené projekty po stránce invence, ale také vhodného zasazení do urbanistického kontextu, účelovosti a funkčnosti stavby. Letos mezi členy budou například Peter Moravčík, Ivan Kubík, Ĺubomír Králik, Michal Krištof, Vlado Milunić, a také ředitel Moravské galerie Jan Press.

Na podzim se uskuteční setkání uchazečů se zástupci Moravské galerie, při němž si mohou prohlédnout sbírky i zázemí instituce. Exkurze jim pomůže pochopit cíle a potřeby muzejní instituce, a také poznají její historii. Vyhlášení výsledků ročníku proběhne v březnu 2017 rovněž v prostorách Moravské galerie. Přihlášení, veškeré informace a podklady zájemci najdou na www.ytong.cz a www.ytong.sk.

Rozsáhlý projekt revitalizace zámeckého návrší v Litomyšli byl doplněn doprovodným dotačním programem, který se soustředil na obnovu bývalého piaristického gymnázia. Od jeho zániku sídlí v autentické barokní budově asi osmdesát let regionální muzeum. Obnova muzea se nezaměřila jen na opravu stávajících stavebních konstrukcí, ale soustředila se na kvalitativní proměnu budovy jako celku tak, aby muzejní instituce dostala současné společenské parametry. Velká pozornost byla věnována vstupu, hygienickému zázemí, prostupům pro pořádání dočasných výstav, celkově bezbariérovému provozu, interaktivnímu pojetí dlouhodobých expozic, dětským programům, vzdělávacím aktivitám a také otevření muzea nejbližšímu okolí i celému městu. Také vznikl moderní archiv a v zámeckém pivovaru detašované restaurátorské dílny muzea. Při realizaci předsevzatého programu byly objeveny pozdně středověké archeologické pozůstatky tzv. Kostkova města.  Tyto cenné nálezy ovlivnily koncept řešení muzea natolik, že se staly součástí nového řešení a nakonec i nejvzácnějším sbírkovým exponátem.

Ambicí projektu bylo i vytvoření společenské aktivní zóny okolo budovy, vlastně veřejného prostoru pro živelné občanské využívání. Vznikly tak pobytové schody, plošina a kašna.

Samotná revitalizace zámeckého návrší vygradovala úpravou hlavního prostranství do podoby regulérního veřejného prostoru – náměstí, o jehož názvu bude ještě nějaký čas vedena politická diskuse.

Galerie:

Plány:

Josef Pleskot se narodil v Písku. Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze absolvoval roku 1979. Poté pracoval až do roku 1990 v Krajském projektovém ústavu v Praze. Roku 1991 založil AP - ATELIER se sídlem v opravené bývalé malé továrničce v Praze - Holešovicích.

Ve své tvorbě se inspiroval českou moderní tradicí, v 80. letech zkoumal možnosti postmodernismu a neofunkcionalismu. Tvůrčím pojímáním architektonického výrazu dokázal ve svých dílech uplatnit specifickým způsobem nejrůznější architektonické tvarosloví a řešit široký okruh zakázek od vily, radnice, přírodní stezky a tunelu až po revitalizace nábřeží se sídlištěm, novostavbu rozsáhlého administrativního areálu či rekonstrukci bývalého pivovaru k novým účelům.

K jeho dílům patří radnice v Benešově, vila ve Vraném nad Vltavou, přírodní stezka v Jelením příkopu a průchod valem Prašného mostu v areálu Pražského Hradu, kancelářská budova Palmovka - Park v Praze - Libni, úprava nábřeží řeky Loučné, obytné domy a rekonstrukce zámeckého pivovaru v Litomyšli, areál ČSOB v Praze - Radlicích nebo objekt vinařství Sonberk. K posledním uskutečněným stavbám lze přiřadit Svět techniky – science and technology centrum v Ostravě. Dílo ateliéru Josefa Pleskota nelze v české architektuře posledních dvou desetiletí přehlédnout.

Postavil jsem proto cihlový dům s pálenou střechou, říká v rozhovoru pro Stavební a investorské noviny pokrývačský mistr, pan Libor Urbánek. Odborníci, kteří dlouhá léta pracují ve stavebnictví, si staví cihlové domy. Svědčí o tom i příběh pokrývačského a klempířského mistra, pana Libora Urbánka, který si nedávno dokončením nadstandardního rodinného domu splnil svůj sen.

Dům se nachází v jedné z příměstských částí Brna a ve svém okolí vyniká svým vzhledem i nevšední architekturou. Nosné konstrukce domu tvoří broušené cihly Porotherm tl. 44 cm. Fasáda je řešena jako zateplená provětrávaná s tepelnou izolací na bázi kamenné vlny. Její povrch tvoří kompletně lícové cihly německého výrobce. K červené fasádě domu byla kontrastně zvolena černá střešní pálená krytina Tondach s obchodním názvem Románská 12 s lesklou glazurou Amadeus. Nedalo nám to, abychom se při naší osobní návštěvě pana Urbánka nezeptali, co bylo prvotním impulzem k výstavbě rodinného domu. Ten v úvodu našeho setkání říká:

Ve své profesi jsem zvyklý dnes a denně odvádět stoprocentní práci s výborným výsledkem pro své zákazníky. Tuto ambici jsem chtěl naplnit i při výstavbě vlastního domu. Trval jsem na tom, aby vše bylo precizní a z vysoce kvalitních materiálů. Jejich výběr jsem detailně konzultoval s architektem domu.

Jak se Vám podařilo získat atraktivní pozemek v klidné lokalitě?
Pomohla mi náhoda. Pozemek mi prodal známý. Důvody byly jednoduché. Chtěl dobrého a prověřeného souseda, se kterým by dobře vycházel. A protože jsme se znali z dřívějška, kdy jsme se s důvěrou doplňovali v našich podnikatelských aktivitách, slovo dalo slovo a plácli jsme si.

Dům je skutečně moc krásný a velký. Jak jste jej plánovali?
Ano. Máte pravdu. Nejdříve jsem měl představu, že postavím nějakou malou chaloupku. Se svým záměrem, stavět rodinný dům, jsem šel za panem architektem Provazníkem. Ten začal dům navrhovat. Když jsem pak viděl projekt, tak jsem se trošku vyděsil, protože jsem chtěl malý dům. Terén byl však svažitý a dům musel být posazen na první nadzemní podlaží. To nyní ukrývá dvougaráž, technickou místnost, prádelnu a byt o velikosti 1+1 se sociálním zázemím. Ve druhém nadzemním podlaží je pak obývací pokoj, na který navazuje jídelna s prostornou kuchyní, dále ložnice, dětský pokoj, pracovna a nadstandardní sociální zázemí.

Proč jste pro svůj dům zvolil cihlu, pálenou střešní tašku a dokonce fasádu z lícových cihel?
Z mých zkušeností při působení na mnoha stavbách jsem se s cihlovými materiály setkal v mnoha případech fyzicky. Přiznám se, že se mi přírodní materiály vždy líbily. Postavil jsem tedy cihlový dům se zateplenou provětranou fasádou z lícových cihel. Zejména fasáda a střecha mě oslovily svojí absolutní bezúdržbovostí a tím, že jejich vzhled bude navěky neměnný.

Volba střešní tašky Tondach Románská 12, Glazura Amadeu černá byla tedy jasná předem?
Ano. Jsem přesvědčen o tom, že na zděné domy tohoto typu se například plechové střechy nehodí. Navíc většina plechových krytin je upevněna šrouby přes krytinu do podstřešní konstrukce a to dle mého názoru pro rodinné domy není to nejlepší. Plechové krytiny jsou navíc i obecně hlučnější, opatřené barvou a materiál je většinou velmi tenký. Těžká podnož domu, jako je tomu v mém případě, by měla být dle mého názoru zatížena robustní tvrdou skládanou střešní krytinou. Takže z mého pohledu nebylo co řešit. Vybral jsem proto pro můj dům pálenou střešní tašku Tondach Románská 12, v černé glazuře Amadeus.

Věřím, že ve Vašem případě neplatilo ono pořekadlo o „kovářově kobyle, co chodí bosa“ …
Ano. Máte pravdu. Neplatilo. Střechu jsem si samozřejmě dělal sám. Vždyť se jejich realizací zabývám 45 let, tedy celý svůj profesní život. Pouze na výstavbu krovu jsem si pozval firmu Drápal, se kterou spolupracuji mnoho let. Veškeré další pokrývačské a klempířské práce jsem již provedl se svými zaměstnanci. Šlo o montáž latí, kontralatí, podstřešní pojistné hydroizolace, odvodňovacího systému a konečně i dodávku a montáž pálené střešní krytiny Tondach Románská 12.

Jak se vám s touto taškou pracovalo?
Taška se dává na střih, takže průběh jednotlivých řad se musí velmi přesně rozměřit a naznačit. To urychluje a zpřesňuje pokládku. Využil jsem i podporu technických poradců Tondachu, kteří mi pomohli s výpočtem počtu sněhových zachytávačů, které jsou nyní umístěny v ploše střechy. Množství potřebného materiálu jsme spočítali a objednali také prostřednictvím obchodního ­zástupce ­Tondachu.

Jak probíhala vlastní realizace střechy?
Se samotnou realizací střechy jsme započali v podzimních měsících předloňského roku. Po dodávce veškerého materiálu nám pokládka krytiny zabrala cca 1 týden. Střecha je valbová a v jejích podkrovních prostorách je v budoucnu možné vytvořit i další bytovou jednotku.

V čem spočívala náročnost realizace?
Jak již jsem zmínil, především v tom, že střecha je valbová a tudíž obsahuje čtyři dlouhá nároží. To znamená každé nároží zajistit dvěma přířezy základních tašek a úchyty, dále je opatřit samolepícími hřebenovými pásy a ukončit souvislou řadou hřebenáčů.

Jak jste nyní spokojen s výsledkem?
Střecha je funkční přibližně 2,5 roku a slouží maximálně spolehlivě. Moc se mi líbí, jak celkově ladí a zapadá do vzhledu domu. Konstrukčně bych neměnil nic. Dům je vytápěn plynem, s pomocí podlahového vytápění, dodávka TUV je zajištěna prostřednictvím solárních panelů, čili přes léto máme TUV zdarma. Záloha na plyn činí tisíc korun měsíčně a při podlahové ploše domu cca 250 m2 jsme se obešli bez výraznějších doplatků“.

S panem Liborem Urbánkem jsme se rozloučili pozdě odpoledne. Nedalo nám to a ještě jednou jsme dům obešli. Dům je skutečně postaven s mimořádnou péčí, citem a z materiálů té nejvyšší trvanlivosti a kvality.Střecha, pro jejíž realizaci byla zvolena střešní taška Tondach Románská 12 s povrchovou úpravou Glazura Amadeus černá dům citlivě dotváří. Taška svou vyšší vlnou navíc navozuje eleganci starých antických stavebních stylů, který, jak vidno, se velmi dobře uplatňuje i na střechách moderních rodinných domů. 

Galerie: