Nový interiér parteru Staroměstské radnice tvoří čitelně současné prvky, které jsou striktně funkční, a díky své potlačené vizualitě nekonkurují historické architektuře. Nové prvky jsou navrženy tak, aby co nejméně stárly jak po technické, tak po estetické stránce.

Hlavní město Praha společně s Prague City Tourism otevřelo nový turistický provoz ve zrekonstruovaném přízemí Staroměstské radnice, který je symbolem celkové kultivace cestovního ruchu v české metropoli. Vedle turistického informačního centra a průvodcovských služeb nabízí také první kamenný obchod s kultivovanými suvenýry, výhradně od lokálních tvůrců.

Studio Olgoj Chorchoj navázalo na stavební rekonstrukci přízemí radnice navrženou SGL projekt návrhem interiérových prvků – vestavěného i volného mobiliáře, osvětlení a orientačních prvků.

Koncepce řešení interiéru je v principu zhmotnění prosté funkce s velmi potlačenou formální stránkou. Nově navržené prvky nemají konkurovat historické architektuře, jen mají čistě sloužit svému účelu, a jsou proto velmi prosté, konstruované s důrazem na trvanlivost a precizně provedené detaily.

Projekt interiéru části přízemí historické budovy Staroměstské radnice zahrnuje umístění prodeje vstupenek, informačního centra, giftshopu a zázemí pro návštěvníky i zaměstnance. Cílem bylo vytvořit pro každou z těchto funkcí novou jednotku, která by odpovídala současným nárokům návštěvníků a vytvářela zdravé a inspirující pracovní prostředí. Dispoziční uspořádání a tvarosloví nových prvků zohledňuje přirozený pohyb v prostoru a nenarušuje původní architektonické detaily Staroměstské radnice - stěny dýchají, prvky se jich dotýkají jen minimálně a nic nezakrývají.

Hlavním estetickým konceptem je viditelné odlišení nových prvků, což se odráží ve volbě materiálů, barevnosti, tvarosloví a umístění v historickém prostředí. Vhodná volba materiálů umožňuje, aby prvky měly oblé tvary bez viditelných spár, přičemž motiv oblého rohu se prolíná v celém interiéru - na lavičkách, podstavcích, vitrínách i pultech, včetně jejich detailů.

Systém osvětlení byl zvolen tak, aby umožnil nasvícení gotických kleneb, pracovních míst i předmětů vystavených ve vitrínách, aniž by bylo potřeba jakkoliv nově zasahovat do historického zdiva. Počítá také s variabilitou v budoucnu, kdy je možné že se některé prvky přesunout.

Galerie:

Studio bylo založeno v roce 1990 v průběhu worshopu Vitra Design Musea vedeného Denisem Santachiarou. Michal Froněk (1966) a Jan Němeček (1963) v této době studovali na VŠUP v Praze. Jejich první projekty se zaměřovaly na experimentální sedací objekty a koncepty interiérů. Tvorba architektonicko-designerského studia měla od prvopočátku velmi široký záběr od světelných ready-made objektů, skleněných váz, porcelánových setů a titanových šperků, po první architektonické realizace.

Pro návrhy byla typická technologická čitelnost a přiznané materiály. Započala spolupráce se sklářskou hutí Zdeňka Lhotského Tavená plastika Pelechov, specializovanou na unikátní technologii lití velkých skleněných bloků. Později byla tato díla vystavena na samostatné výstavě na Pražském hradě s názvem Technologie ornamentem.

Divadlo prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, která nejen změnila polohu hlavního vstupu, ale také kompletně přetvořila jeho vnitřní uspořádání. Nový hlavní vstup a kavárna v Panské ulici oživily historické centrum, zejména v podvečerních hodinách. Kvalitní veřejný prostor v Jiráskově ulici a praktické pěší propojení mezi Jiráskovou a Panskou ulicí povýšily tuto část města.

Budova divadla má bohatou historii, sahající až do 14. století, a po průběžných přestavbách slouží od roku 1932 jako divadelní prostor. Rekonstrukcí získala nový důstojný vstup, který navazuje na náměstí, a stala se plně bezbariérovou. S přidáním severního a jižního přísálí, propojených mimo hlavní sál, dostala budova nové funkční prvky. Orchestřiště bylo obnoveno, sál získal větší elevaci pro lepší viditelnost a pohodlnější sedačky. Nově byly vybudovány šatny, zkušebna, sklad kostýmů, malý sál pro intimnější představení a část přízemí byla proměněna na kavárnu.

Za účelem zvýšení kapacity byla střecha sálu zvýšena o jedno podlaží, což umožnilo přidání druhého balkónu. Po rekonstrukci nyní sál pojme 371 osob. V přízemí čtyřpodlažní budovy najdeme vstupní prostory, divadelní kavárnu a technické zázemí. V dalším podlaží jsou obě předsálí a hlavní sál, zatímco o patro výše jsou šatny herců, zkušebny a malý podkrovní sál pro programy pro školy a menší skupiny lidí.

Hlavní vstup z ulice Panská vede do dvoupodlažního foyer s výrazným točitým schodištěm a uměleckým dílem sklářského ateliéru Jitky Skuhravé. Vedlejší vstup z ulice Jiráskova má podobně jako ten hlavní kombinaci pohledového betonu a velkých prosklených ploch a přilehlé předsálí slouží jako multifunkční prostor pro komorní představení, koncerty nebo přednášky. Během výstavby bylo objeveno schodiště do sklepa, které bylo obnoveno s použitím zachráněných kamenných stupňů. Původní dřevěné stropní trámy v horním foyeru byly restaurovány a nyní tvoří působivou konstrukci stropu jižního předsálí. Celkově nové divadlo spojuje historii s modernitou, genius loci se soudobými technologiemi, nabízí reprezentativní prostory a slouží jako významné kulturní centrum České Lípy.

Galerie:

Aquavparku je sportovně relaxační centrum, které vzniklo modernizací venkovního městského koupaliště a novostavbou krytého plaveckého bazénu. Jeho historie spadá do počátku 20. století, kdy zde vnikly říční lázně. Je citlivě zasazeno do rozhraní stávající městské struktury a parku v centru Kyjova, obklopen stoletými stromy. Díky novému provoznímu uspořádání je stávající plocha využita na maximum. Lidem je tak nabídnuto atraktivní sportovně relaxační vyžití v přímém kontaktu s parkem a díky umístění v centru města nabízí i dobrou dostupnost.

Stavba zapadá do kontextu okolní zástavby a nenarušuje její celkový charakter. Lineární uspořádání a jemná členitost stavby se rozprostírá podél ulice Mezivodí a zároveň ji ukončuje. Nový předprostor bazénu je umístěn na hlavní pěší a cyklistické trase vedoucích do centra města. V rámci jeho revitalizace byla obnovena alej stromů, úprava zpevněných ploch a doplnění mobiliáře. Návštěvníci bazénu i kolemjdoucí mohou kdykoliv vstoupit a vychutnat si kávu na jedné z venkovních teras přístupné ze vstupní haly.

Formu zjemňuje obklad fasády z cihelných pásků a zlatě zbarveného prolamovaného plechu. Tohle vše podporují průhledy skrze stavbu, které vizuálně propojují areál venkovního koupaliště s předprostorem bazénu. Hmota vnitřní bazénové haly je vůči celému objemu stavby otočena o devadesát stupňů a vybíhá do zeleně venkovního areálu. Celoplošné zasklení bazénové haly umocňuje pocit propojení vnitřního a venkovního prostoru. Architektonický návrh také počítá s postupným zatraktivněním stavby bazénu na dalších 10 let.

Budova vnitřního bazénu je rozdělena na tři hlavní části – plavecký bazén, zážitkový bazén a wellness. Hlavní plavecký bazén má 5 drah o délce 25 m. Zážitkový bazén nabízí lavice s masážními tryskami, bazénové chrliče a dojezd tobogánu. Součástí je také vířivka a na své si přijdou i nejmenší v dětském brouzdališti. Návštěvníci si při pobytu v bazéně mohou užít příjemných výhledů do přilehlého parku a zeleně venkovní části areálu.

Ve wellness se nachází 5 saun - tropická, solná, aroma, turecká parní lázeň a finská ceremoniální sauna s výhledem na letní koupaliště. Všechny tyto sauny mají různou velikost a teplotu a jsou rozmístěné tak, aby vytvářely intimní zákoutí. Návštěvníci tak zde najdou maximální klid a soukromí. Součástí wellness je i ochlazovací bazének, relaxační místnost s hvězdným nebem z barrisolu a návštěvníkům je umožněn i výstup na tři venkovní terasy.

V přízemí jsou také šatny, sprchy a převlékárny pro letní venkovní koupaliště. Dále je zde také výdejní okénko Aqua baru, které slouží jak pro venkovní, tak i vnitřní plaveckou část.

Dispoziční uspořádání venkovních bazénů zůstalo z velké části zachováno. Do stávajících bazénů byly vložené nové nerezové vany. Součástí zážitkového bazénu je relaxační část, kde se nachází masážní lavice, basketbalový koš, vodní prolézačky a také velká skluzavka. Pro nejmenší je zde brouzdaliště. Plavecký bazén nabízí 3 dráhy o délce 50 m a neplaveckou část, která je opět z části i relaxační s bublinkovými masážními lavicemi. Pro návštěvníky je zde zajištěno občerstvení v podobě venkovního baru v samém centru areálu v bezprostřední blízkosti bazénů.

Galerie:

SENAA je architektonický ateliér, který založili Jan Sedláček a Václav Navrátil. Cenné pracovní zkušenosti jsme získali v ateliérech v Brně, Praze, Rotterdamu, Los Angeles, New Yorku a dále je rozvíjíme. Ke každému zadání přistupujeme individuálně, hledáme nová řešení a klademe velký důraz na proveditelnost stavby. Pracujeme v týmu zkušených architektů a spolupracujeme s řadou specializovaných firem.Zabýváme se všemi oblastmi architektury od urbanismu přes novostavby, rekonstrukce až po návrhy interiérů. Zpracováváme všechny stupně projektové dokumentace. Jelikož pocházíme z Hané a Slovácka, jsou nám blízké tradiční principy a selský rozum.

Ing. arch. Jan Sedláček
*1981 Prostějov

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI
2010 atelier DRNH, Brno
2009 Zakrzewski Hyde Architects, New York
2008 RoTo Architects, Los Angeles
2007 Hexaplan International, Brno
2006 Kuba & Pilař, Brno
2005 Radek Hála architekti, Brno

STUDIUM
2003-2011 FA VUT Brno
2007-2008 University of Brighton, Velká Británie

Ing. arch. Václav Navrátil
*1983 Kyjov
Autorizovaný architekt ČKA 04 045

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI

2012 Architekti Hrůša & spol., Ateliér Brno
2009-2012 AA Ladislav Lábus, Praha
2008 Znamení čtyř - architekti, Praha
2007-2008 GROUP A, Rotterdam
2006 Velek Velková Velek Architekti, Brno

STUDIUM

2003-2009 FA VUT Brno

V ateliéru klademe důraz na velkorysost, osobitý charakter a důstojnost domu ve svém prostředí. V práci s jasnou vnitřní logikou a osvědčenými materiály hledáme nadčasové kvality. Upřednostňujeme jednoduché a koncepční řešení zajišťující uživatelům ekonomický provoz. Dlouhodobě se snažíme o zapojení umění do veřejného prostoru.

architekti:

Lukáš Ehl
Tomáš Koumar
Miroslav Pazdera
Jana Vichorcová

Na slavnostním galavečeru České ceny za architekturu (ČCA) konaném ve Fóru Karlín a přenášeném živě na web ČT art byly ve čtvrtek 9. listopadu vyhlášeny výsledky 8. ročníku této soutěžní přehlídky realizovaných staveb organizované Českou komorou architektů (ČKA). Hlavní cenu získali Lukáš Ehl, Tomáš Koumar z ateliéru EHL & KOUMAR ARCHITEKTI s Ladislavem Dvořákem a Ladislavem Šaškem za návrh Lávky v Litomyšli. Ve finále letošního ročníku České ceny za architekturu porota vybírala mezi šesti díly. Vítěz i Finalisté se etablovali z 31 nominovaných prací, které ČKA představila na nominačním večeru v červnu tohoto roku. Celkově se o Českou cenu za architekturu v 8. ročníku ucházelo 241 realizací dokončených na území České republiky v posledních pěti letech.

Uděleno bylo rovněž pět Cen partnerů: Cena Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží, Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu, Cena Agentury ochrany přírody a krajiny ČR za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí, Cena společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení a Cena společnosti Vekra za povýšení elementárního stavebního prvku na umění.

„Česká cena za architekturu velmi dobře naplňuje zákonné poslání České komory architektů i aktualizovanou Politiku architektury a stavební kultury ČR - představuje odborné a zejména laické veřejnosti kvalitní architektonickou produkci realizovanou na našem území. ČCA se za 8 let své existence stala nejlepším nástrojem propagace a popularizace našeho oboru a kvality posouzené evropskými měřítky, a to bez zatížení rozpočtu komory i bez úhrady soutěžícími,“ uvedl předseda ČKA a Grémia ČCA Jan Kasl při vyhlašování výsledků. „ČCA postupně přerostla v celoroční aktivitu rozprostřenou po regionech, zahrnující desítky výstav a množství besed, přednášek a dalších akcí pro nejširší veřejnost. Svým mediálním dopadem se letos stala vedoucí soutěžní přehlídkou v ČR a já jsem vděčný partnerům, že podporují zveřejňování příkladů dobré praxe a inspirují tak soukromý i veřejný sektor při rekonstrukcích i přípravě nových staveb. Mezinárodní porota oceňuje realizace bez ohledu na jejich investiční náročnost či objem, ale vyzdvihuje výjimečnost odrážející soudobé trendy i nadčasovost postavenou na místní zkušenosti,“ doplnil Kasl své hodnocení.

Finalisty z 31 nominovaných realizací vybírala mezinárodní porota v čele s předsedkyní architektkou Tabou Rasti (Španělsko). Dále v porotě zasedli architektka Gilma Teodora Gylytė (Litva), architekt a urbanista Joakim Lindmarker (Švédsko), architekt, krajinářský architekt a urbanista Winy Maas (Nizozemsko), architekt Oliver Sadovský (Slovensko), krajinářská architektka Maike van Stiphout (Nizozemsko) a spisovatel, kurátor a kritik specializující se na oblast designu a architektury Deyan Sudjic (Velká Británie). Začátkem září porotci navštívili Českou republiku, aby zhlédli a posléze zevrubně prodiskutovali nominované stavby. „Hodnocení nás zavedlo napříč Českou republikou, od odlehlých venkovských enkláv přes historická města, bývalá průmyslová centra hledající novou budoucnost až po monumentální centrum Prahy. Jako návštěvníci ze zahraničí jsme si dobře uvědomili dlouhou architektonickou tradici, stejně jako i práci nové generace architektů,“ uvedla porota ve své závěrečné zprávě. Přihlášená díla porotci posoudili a ocenili bez stanovení jakýchkoliv kategorií. Opakovaně připomněli přínos architektury pro společnost a její význam při fyzických i sociálních vazbách. Česká cena za architekturu by přitom podle nich „měla být spíše než jako soutěž chápána jako celospolečenský dialog o tom, co může současná architektura zemi nabídnout.“

Hlavní cena a finalisté
Hlavní cenu porotci udělili Lukáši Ehlovi, Tomáši Koumarovi, Ladislav Dvořákovi a Ladislavu Šaškovi z ateliéru EHL & KOUMAR ARCHITEKTI za návrh Lávky v Litomyšli (2022). Nová lávka s výtahem nahradila původní nadchod z roku 1981 a zajišťuje pěší bezbariérové spojení dvou částí města rozetnutých rušnou komunikaci, lokalitu kolem městského úřadu a samotné (historické) centrum Litomyšle. Subtilní ocelová konstrukce lávky je nesena masivními pilíři z pohledového železobetonu. Převýšený pylon výtahu je umístěn v ose původního schodiště a nese vlastní konstrukci lávky. Jednoduchý charakter stavby oživují grafiky Ivany Šrámkové. Podle porotců je lávka produktem komunity, která časem vytvořila z architektury významnou součást svého veřejného života, předmět společné občanské vize budoucnosti.“ Porotci dále ocenili, že „je působivým příkladem tvůrčí spolupráce mezi architektem, inženýrem, umělcem a občany města.“ „Dobrý most je jako dobrý skutek v nevlídném světě, altruistická investice do veřejného prostoru, způsob, jak propojit lidi a místa, navržený tak, aby byl příjemný na pohled i jako zážitek,“ uvedli porotci při hodnocení vítězného díla. „Nová litomyšlská lávka je přesně taková: zcela přesvědčivá syntéza architektury, inženýrství a urbanismu, která spojuje dvě části města, něco jako novodobá verze Karlova mostu v Praze,“ dodali.

Čestné ocenění Finalista České ceny za architekturu 2023 získalo kromě vítězné stavby pět dalších různorodých děl. Porotu zaujalo Sídlo Kloboucké lesní v Brumově-Bylnici (2022) navržené Janem Machem a Janem Vondrákem z ateliéru Mjölk architekti (který byl finalistou i vloni s projektem Hlídka na Stráži). Sídlo společnosti zabývající se dřevovýrobou z lokálních zdrojů je výkladní skříní podniku, architekti při jeho návrhu využili dostupné produkty z katalogu. Porotci ocenili, že „z hlediska ekologické udržitelnosti jde o vynikající projekt.“ A nejen to. „Vytvořit elegantní stavbu ze dřeva je výzva a v tomto konkrétním případě záleží na velikosti. Díky mnoha žebrům vznikají krásné perspektivní pohledy a stavba zapadá do měřítka okolní krajiny,“ uvedli.
Finalistou se stala dále Rekonstrukce historické budovy bývalých jatek pro účely galerie Plato Ostrava (KWK Promes, 2022). Projekt vzešel z architektonické soutěže. Cílem bylo zachránit cenný objekt historických jatek. Tvůrčí tým vedený Robertem Koniecznym podle poroty dokázal naplnit očekávání, že se objekt stane novým ústředním bodem Ostravy „přeměnou uzavřených, zchátralých a hrozivých jatek ve snadno přístupnou a přívětivou galerii.“ Porotci vyzdvihli, že „konfrontací a hrou s rozdíly mezi minulostí a současností zaujímá galerie Plato Ostrava osvěžující a vyvážený postoj v debatě o konzervaci, renovaci a obnově.“

Další Finalista, Památník tří odbojů (2022) je prací Kláry a Tomáše Hradečných a jejich týmu z ateliéru IXA. Památník vznikl v areálu statku rodiny Mašínů v Lošanech, který paní Zdeňka Mašínová získala zpět v roce 2017. Jeho prostřednictvím má být uchována památka a odkaz generálmajora Josefa Mašína a jeho rodiny. Památník tří odbojů reflektuje mimořádnou situaci, kdy lze číst moderní historii Československé a České republiky skrze osudy jedné selské rodiny a jejích souputníků. „Tento projekt je nádherný,“ konstatuje porota. „Nechat starý statek rodiny nastříkat betonem není jen radikální aplikací osvědčeného technického řešení používaného pro ruiny, ale také řešením zdůrazňujícím hrůzu a krásu příběhu zároveň, je to pozoruhodná inovace přístupu k péči o památku, která vytváří působivé prostory a abstraktní skulpturu, jež nás dojímá a nutí k zamyšlení,“ oceňují porotci. Projekt získal i Cenu předsedy Senátu Parlamentu ČR pana Miloše Vystrčila, autoři ji převzali v červnu na nominačním večeru ČCA.

Finalistou se staly také Zahrady se hřbitovem v Praze Suchdole (2022). Realizace navržená Václavem Šubou a Jakubem Červenkou (OBJEKTOR ARCHITEKTI) je vítězným projektem z architektonické soutěže. „Architektonické řešení a estetika hřbitova působí přirozeně, vše je navrženo citlivě ke stávající krajině, jakoby se ani nic nezměnilo,“ uznala porota. „Důraz je kladen na nejmenší prvky, zde je interiérová architektura kvalitou v exteriéru. Kvalitní jsou také detaily
ve hřbitovních zdech jako vodovodní kohoutky, místa k sezení a jednotný vizuální styl nápisů na náhrobních kamenech,“ uvedli dále porotci, kteří oceňují pozornost autorů věnovanou detailům.

Mezi finalisty zařadila porota také Rozšíření lodžií panelového domu v Praze (2021) od autorů z ateliéru re:architekti studio. „Na první pohled nenápadný projekt je kvalitním příkladem minimálního zásahu, který vytváří maximální užitnou hodnotu,“ uznali porotci, kteří ocenili, že projekt vznikl „příkladným procesem hledání konsenzu mezi vlastníky bytů.“ Rozšíření balkonů podle nich působí jako „přirozená součást vývoje domu, kdy nová vrstva citlivě respektuje tektoniku původního obytného bloku.“ Porotci ohodnotili „nenápadný zásah v podobě dva metry širokého průběžného přístupového balkonu. Stávající vložené balkony, které byly dříve obtížně využitelné, se staly plně funkčním prostorem náležejícím k bytům, propojily dříve oddělené místnosti s novou venkovní terasou a v neposlední řadě zvýšily hodnotu bytů.“

Čestné uznání
Porota udělila čestné uznání Veřejnému prostranství mezi školami v Červeném Kostelci (2021 architekti, 2022). Projekt vzešel z architektonické soutěže a porotci ocenili přístup autorů i investora k veřejnému prostoru. „Prostor vypadá a působí jako demokratická agora, která propojuje okolní veřejné budovy, jako je škola, městské divadlo, restaurace a pavilon s cukrárnou. Nejdůležitější je však to, že spojuje lidi. Pomocí dobře naprogramovaného a navrženého veřejného prostoru
a polootevřeného pavilonu cukrárny se podařilo integrovat život školy do života města a naopak,“ míní porota.

Pět cen partnerů
V České ceně za architekturu se udělují rovněž Ceny partnerů. Cenu Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží získal projekt SOKEC - Společensko kulturní centrum (caraa.cz, 2021). Vzniklo v objektu zchátralé sokolovny v centru Hrušovan u Brna, obce postrádající klasické náměstí, jehož roli plní právě areál nového společensko-kulturního centra. Podle hodnotitelů „následováníhodným principem je obnova zanedbaného území, kdy stavba vznikla na místě dožilé sokolovny v historické zástavbě obce. Je tak zachována paměť místa, které bylo ke společenskému a kulturnímu účelu dlouhodobě využíváno.“ Současně je „příkladem vhodného postupu přípravy veřejných investic,
kdy jeho realizaci předcházela architektonická soutěž.“ Ministerstvo pro místní rozvoj „oceňuje umírněný, ale reprezentativní výraz objektu, vhodné měřítko stavby reflektující okolní zástavbu i propojení interiéru s exteriérem jak směrem do ulice, tak do zahrady, která tvoří důležitou součást projektu.“

Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu patří Gočárově galerii v Pardubicích (TRANSAT architekti, 2022). Ta je součástí unikátního brownfieldu Automatických mlýnů bratří Winternitzů, který se podařilo zachránit a příkladně zrekonstruovat na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť pomocí partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru (Mariany a Lukáše Smetanových, statutárního města Pardubice a Pardubického kraje). MPO ocenilo, že „díky promyšlené koncepci zadavatelů a spolupráci s předními českými architektonickými ateliéry vzniká výjimečný projekt, který nenásilně propojuje jednotlivé budovy, veřejný prostor i náplavku řeky Chrudimky.“ Hodnotitelé dále uznali, že „na obnově objektu bývalé mlýnice je patrné detailní pochopení Gočárovy kompozice.“

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR udělila Cenu za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí realizaci Společenského sálu Farního centra v Lidečku (studio AEIOU, 2022). Hodnotitelé ocenili „zejména hmotově i materiálově citlivé řešení v exponované části obce.“ Přestože je objekt občanské vybavenosti umístěn na vyvýšeném místě ve svahu, nekonkuruje svojí hmotou kostelu sv. Kateřiny Alexandrijské ani historické budově fary. Architektura společenského sálu pracuje se symbolikou procesní cesty a vytváří veřejný prostor na místě, kde dříve stávalo kulturní centrum z 50. let 20. století. „Díky promyšlenému konceptu veřejných prostranství dochází k úzkému kontaktu a propojení stavby a lidí s okolní krajinou,“ je oceněn návrh realizace.
Cenu společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení obdržel projekt HOLEČKOVA 26, novostavba pětipatrové polyfunkční budovy v Praze (DAM architekti, 2022). „Architektura domu je charakteristická použitím subtilních ocelových konstrukcí, které vytvářejí dojem prostorové přímkové plochy,“ konstatují hodnotitelé a oceňují, že „polyfunkční objekt Holečkova 26 je zdařilou ukázkou ambiciózní solitérní vestavby do struktury města.“

Cenu společnosti Vekra za povýšení elementárního stavebního prvku na umění získala realizace Fibonacci (Marco Maio Architects, 2022), terasovitý vinohrad v Praze se zakomponovanou Fibonacciho spirálou. Stavební zásah byl plně předurčen původními historickými prvky. Ty byly buď odkryty a zachovány, nebo obnoveny či nově interpretovány. „Hmota obyčejného kamene byla přetavena v krásu, funkčnost, dlouhodobost a hloubku detailu,“ bylo oceněno, stejně tak, že bylo možné „něco elementárního povýšit na umění, na hodnotu, která nepodléhá době ani trendům.“

V rámci České ceny za architekturu bylo letos také tradičně uděleno ocenění za Výjimečný počin, které již v červnu na nominačním večeru ČCA obdrželi za své aktivity architekti Miroslav Vodák a Tomáš Zdvihal ze spolku CBArchitektura. Od roku 2012 se věnují propagaci kvalitní architektury a podpoře architektonických soutěží.

Česká cena za architekturu se již popáté koná za podpory generálního partnera společnosti Central Group, největšího rezidenčního stavitele v ČR. Svoji přízeň přehlídce zachovávají hlavní partneři, společnosti VELUX, KKCG Real Estate a Vekra, mezi které letos patří i Centrum architektury a městského plánování v Praze. Partnerem galavečera je společnost Lenovo.

Galerie:

Architektonická kancelář DAM architekti působí na českém trhu více než 30 let. Těžiště její činnosti spočívá především v pražských realizacích.

Mezi nejznámější patří Palác Euro ve spodní části Václavského náměstí, budova Main Point Pankrác či administrativní komplex Port7 v Holešovicích. Významnou část portfolia zakázek tvoří vedle čistých novostaveb také rekonstrukce historických budov často provázených moderní dostavbou - např. hotel Carlo IV. nebo rezidenční domy, jako je Dům s tělocvičnou na Praze 1 (držitel ocenění Grand Prix České architektury). Jako jediná česká kancelář je držitelem ocenění nejlepší kancelářská budova světa v soutěži MIPIM Award za budovu Main Point Karlín. V čele kanceláře stojí pětice partnerů - architekti Richard Doležal, Petr Burian, Jiří Havrda, Jiří Hejda, Jan Holna.

Novostavba netradičního eliptického tvaru v Holečkově ulici na pražském Smíchově budí pozornost. Rezidenční část, která nabízí nájemní bydlení vysokého standardu, je aktuálně z 85 % pronajata. Zaujala také  mezinárodní porotu České ceny za architekturu, která ji nominovala jako finalistu soutěže. Pod návrhem stavby, která nahradila v uliční proluce bývalou tiskárnu, je podepsána kancelář DAM architekti.

Na začátku tisíciletí stál v Holečkově ulici 26 na zemním valu solitér tiskařské dílny, který však po řadě rekonstrukcí ztratil veškerou historickou i architektonickou hodnotu. Proto Richard Doležal z kanceláře DAM architekti se svým týmem navrhl v souladu se záměry investora nekonvenční novostavbu, zachovávající původní otevřenost a vzdušnost území. „Výsledkem je volně stojící bytový solitér respektující proporce a měřítko sousedních budov. Je chráněn protihlukovou skleněnou stěnou a stojí odsazen od ulice na nově vzniklém dvoupatrovém proskleném soklu s komerčními funkcemi, který nahradil původní zemní val a propojil sousední blokovou zástavbu”, představil novostavbu autor.

Rezidenční ovál novostavby nabízí 30 bytů vysokého standardu, z nichž některé jsou kompletně zařízeny. „Ve spodních podlažích bytového domu jsou bytové jednotky menší a střední velikosti, částečně s přilehlými zahrádkami. Směrem vzhůru se plocha bytů zvětšuje a v pátém poschodí se rozprostírají čtyři velkoplošné byty se střešními terasami”, popsal bytový trakt Richard Doležal. Jeho fasády jsou na jižní straně koncipovány jako celoskleněné, ale i na straně severní jsou navržena velkoformátová okna na celou výšku pater. Na severovýchodní straně bytového solitéru vznikly velkorysé prostory wellness, využívané rezidenty a rehabilitačními studii v komerční části objektu. Relaxační zóna nabízí kromě patnáctimetrového bazénu také vnitřní a venkovní odpočinkové prostory s barem, saunou a šatnami s potřebným příslušenstvím. Za budovou se na svahu bývalých vinic a sadů rozléhá rozsáhlá zahrada se vzrostlými stromy, která kromě mnoha možností posezení uprostřed zeleně nabízí společné vybavení jako dětské hřiště, či altán s venkovní kuchyní a grilovacím koutem ve své horní části.

Smíchovská novostavba upoutala pozornost mezinárodní odborné poroty 8. ročníku České ceny za architekturu. Ta bytový dům Holečkova 26 vybrala mezi 31 nominovaných finalistů z letošních 241 přihlášených staveb. Pouze osm nominací je z hlavního města. Výsledek soutěže bude znám v listopadu letošního roku.

Základní informace

Místo: Holečkova 26, Praha 5 - Smíchov
Investor: Irnerio Praha s.r.o.
Rok dokončení: 2022
Autoři: Richard Doležal, Lenka Kadrmasová, Hana Němečková, Marek Topič
Spolupráce: Stella Boechat Cordeiro, Jan Holna
Hrubá podlažní plocha:
Podzemní parkoviště, technické a vedlejší prostory, wellness 3.840 m²
Vstupní prostory, komerční a kancelářské plochy 2.120 m²
Byty 4.560 m²
Celkem 10.520 m²
Není započítána plocha teras bytů o rozloze 1.000 m²

Fotografie: Jiří Šebek, archiv DAM architekti, archiv investora

Galerie:

V letošním roce byla dokončena výstavba nového pavilonu PET/SPECT v areálu Krajské nemocnice v Liberci, ve které se nachází specializované diagnostické zařízení pozitronové emisní tomografie (PET), resp. jednofotonové emisní výpočetní tomografie neboli tomografické scintigrafie (SPECT), které je jediné svého druhu v celé Evropě. Nový objekt, který již slouží potřebám Oddělení nukleární medicíny, stojí na místě stávajícího kancelářského objektu s označením R.

Nová budova je zajímavá jak architektonickým ztvárněním, tak použitými materiály. Proto, abychom se dozvěděli detailnější informace o této zajímavé stavbě, jsme se spojili s autorem návrhu, Ing. arch. Janem Dudou ze studia ARTIKL.

S jakou vizí jste přistoupil k projektu nového pavilonu R v Krajské nemocnici Liberec a jaké byly zadávací podmínky investora?
Vždy před začátkem práce na myšlence a koncepci nového objektu předchází úvaha, jak by měl objekt fungovat prakticky i esteticky. Zadání od investora znělo: potřebujeme budovu se čtyřmi izolovanými vyšetřovacími prostory pro umístění kamer, prostory veřejnosti, vyšetřovny, čekárny a odpočívárny do jednoho podlaží. Po návštěvách podobných zařízení v ČR jsem zjistil, že tato zařízení jsou situována do uzavřených prostor a objektů, pravděpodobně z důvodu potenciální nebezpečnosti provozu – radiace. Můj přístup však byl zcela odlišný. Kladl jsem důraz na vyšetřované pacienty, kteří bývají při této časově náročné metodě stresováni, a zvolil jsem tedy objekt vzdušný, otevřený a maximálně propojený s exteriérem. Avšak z důvodu určité nejenom nemocniční intimity bylo zapotřebí řešit částečné stínění. Proběhly úvahy o žaluziích, roletách, lamelovém systému apod. Vyhrála myšlenka principu „nevěstin závoj“ a následovala úvaha o materiálu. Přes všechny nabízející se klasické perforované mate­riály jsem zvolil Corian®Design pro jeho eleganci a noblesu.

Jak probíhala komunikace na jedné straně s investorem a na straně druhé se zhotovitelem stavby?
U investora úvodní návrh vyvolal určité rozpaky, avšak v průběhu realizace stavby, kdy se začala rýsovat a převládat myšlenka otevřené stavby, našel investor pochopení pro celý záměr a začal stavbu jednoznačně podporovat. Vzal ji takříkajíc za „svou“. Myslím si, že mi začal opravdu věřit.
Na straně zhotovitele byla zpočátku komunikace rozpačitá. Reali­zace probíhala v době převratných a neřízených cenových relací dodavatelských materiálů. Myslím si, že zpočátku zhotovitel ani pořádně nevěděl, do čeho jde. Na této stavbě byl kladen důraz na detaily. V průběhu výstavby ne zcela klasické stavby přišla shoda a zapálení na dokončení tak trochu atypického objektu.

Jak jste projekt koncipoval a mohl byste ho blíže charakterizovat?
Stavba je klasicky založena, jedná se o železobetonový litý skelet, který je doplněn vnitřními prosklenými a lehkými příčkami, kazetovými podhledy, vinylovými antistatickými podlahovinami pro zdravotnický provoz a v mokrých provozech keramickými ­obklady. Pro opláštění budovy byl použit skleněný bezrámový obvodový plášť s vnitřní konstrukcí v kombinaci s tónovaným zasklením.
Z hlediska výtvarného a materiálového řešení bylo navrženo použití skla v hlavní části budovy. Pro pevné části suterénu byly hlavními použitými materiály zdivo a beton. Stínicí prstenec ve formě perforovaných fasádních desek byl navržen z materiálu Corian®Design. Tato kombinace použitých materiálů dává objektu nádech ne zcela klasické pevné stavby, avšak při tak velkém objemu její hmoty vyniká spíše její lehkost a vzdušnost. Vnější stěny bílé barvy pak splývají s prstencem z materiálu ­Corian®Design, a nenarušují tak dominanci skleněných ploch. Povrchy prosklených fasádních příčlí byly voleny v naturálních hliníkových barvách.

Dominantním prvkem pavilonu R je prstencová fasáda z materiálu Corian®Design. Co byste řekl k jejímu návrhu a z jakého důvodu jste vybral právě tento materiál?
Corian®Design jsem znal z dřívější doby a ze zahraničí, ale spíše z interiérů, kde na mě působil elegantním lehkým dojmem, ale také jako pevný kompaktní materiál, se kterým se dá velice dobře pracovat. Proto jsme materiál ­Corian®Design nechali perforovat do tvaru značky radiace. Vznikl tak prstenec – záclona, která funguje po perforaci vzletně vzdušně, avšak tvrdě definuje hmotu proskleného objektu.
Technické parametry tohoto materiálu byly samozřejmě neméně důležité. Materiál si dokáže poradit s klimatickými a povětrnostními vlivy, je odolný vůči UV záření a vykazuje velmi dobrou požární odolnost. Obrovským benefitem tohoto materiálu je možnost formátování. Při zahřátí na 165 °C je možné ho tvarovat dle požadavku architekta. Také se velmi snadno udržuje a čistí.

Mohl byste vypíchnout, co pro vás bylo na tomto projektu nejzajímavější či nejsložitější?
Nejzajímavější na této stavbě pro mě je fakt, jak se nám podařilo zhmotnit a zrealizovat novou myšlenku. Porušit a posunout tak zažitý názor na zdravotnické stavby, provozy a prostory, které všeobecně vnímáme jako uzavřené, mnohdy nepřístupné a tmavé, i když jsou vymalovány bílou barvou. Jsem přesvědčen, že se tyto prostory podařilo maximálně vizuálně propojit s exteriérem a okolním děním.
Nejsložitější je vždy prosadit myšlenku, resp. názor jednotlivce a přesvědčit zainteresované osoby o jiném názoru a přístupu k zadanému úkolu.

Budova již v současné době slouží veřejnosti. Jak byste stavbu zhodnotil?
Budova je přece jen krátce v provozu, ale dle úvodních reakcí veřejnosti a okolí zjišťuji, že se vyplatilo úsilí a odlišný přístup k zadání. Jsem moc rád, že se myšlenka prosadila, že mi zainteresované osoby naslouchaly, a že jsem přispěl k posunu myšlení a pohledu na nemocniční prostory i na použití ne zcela klasických stavebních materiálů.

Děkuji za rozhovor
Ing. Jiří Zahradnický

Galerie: