Vlajkový projekt z portfolia developerské společnosti T.E Development Group, pod jehož architektonickým návrhem je podepsán britsko-český ateliér Jestico + Whiles, odstartuje výstavbu koncem jara. Na pozemku s panoramatickým výhledem na Prahu, který se nachází v těsném sousedství lesoparku Cibulka, vyroste bytový komplex s 64 bytovými jednotkami a třemi střešními vilami. Součástí projektu je také kavárna, obchody, podzemní parkoviště, dětské hřiště a řada zákoutí pro odpočinek a setkávání místních obyvatel. Dispozice se pohybují od 37 m2 v případě bytů 1+kk až po 260 m2 u střešních vil se čtyřmi ložnicemi.
Ateliér Jestico + Whiles uspěl se svým návrhem Sakury v silné konkurenci. Do užšího výběru postoupilo ještě studio ADR, under-construction architects, Atelier Habina a Chybik+Kristof Architects & Urban Designers. Rozhodujícím důvodem, proč nakonec v soutěži zvítězil tým Jestico + Whiles, bylo unikátní pojetí projektu. To navozuje pocit bydlení v rodinném domě s velmi vzdušnými prostory a vlastní zahradou, přitom ale se všemi výhodami městského bytu. Tým architektů, vedený ředitelem české kanceláře Jestico + Whiles Seanem Cliftonem, navíc vytvořil ideální prostor pro navazování přátelských sousedských vztahů a budování místní komunity.
Ne náhodou nese rezidenční projekt Sakura název po okrasné japonské třešni. Tento růžově kvetoucí strom bude vysazen nejen na střešních terasách, ale také v přilehlém parku a soukromých zahradách. Architekti z Jestico + Whiles úzce spolupracují se zahradními architekty z ateliéru Flera: výsledkem je zeleň, která obíhá jako zahrada po obvodu každého patra a vytváří příjemnou clonu mezi soukromým prostorem bytů a exteriérem. Zelená fasáda z popínavých rostlin a bujná vegetace v rámci celého projektu nebude lahodit pouze oku, ale bude plnit také praktickou funkci. V létě budovu ochrání před přehříváním a v zimě naopak sníží náklady na její vytápění díky kvalitní izolaci.
Celkovou mozaiku dále dotvářejí použité materiály, které se nesou v přírodních tónech. Dřevěná okna, šedý beton na horizontálních površích či grafitový kov na zábradlích doplněný o zlatavou barvu obkladů spolu s všudypřítomnou zelení změkčují celkový objem konstrukce a dodávají jí lehkost.
„Při návrhu bydlení v projektu Sakura jsme se zaměřili na potřeby budoucích obyvatel, jejich životní styl a přidanou hodnotu, kterou jsme jim chtěli poskytnout. Převrátili jsme naruby tradiční koncept bytového domu ve smyslu uzavřených místností s minimálními balkony. Mezi stropní desky jsme v podstatě vložili samostatné ´domy´, které jsou po obvodě bohatě lemovány zelení. Tím jsme vytvořili bydlení navozující atmosféru rodinného domu, ovšem bez starostí s jeho provozem a údržbou,“ říká Sean Clifton, ředitel pražské kanceláře Jestico + Whiles.
„Jestico + Whiles jsme jako architekty pro náš vlajkový rezidenční projekt Sakura vybrali díky jejich bohatým zkušenostem s rezidenční výstavbou. Vzhledem k celkovému pojetí konceptu dávalo smysl vybrat místní ateliér, který má zkušenosti jak s velkými, tak menšími rezidenčními projekty,“ uvedl Martin Hubinger, partner společnosti T.E Development Group. „Díky jedinečnému spojení prvků zahradní architektury s vytříbeným rezidenčním stylem i se zaujetím vznikla řada opravdu inovativních nápadů, které jsme se ve spolupráci s architekty snažili dovést k technické proveditelnosti,“ dodal Martin Hubinger.
Vizualizace: Studio Horák
Sean Clifton vystudoval architekturu ve Velké Británii, odkud se v roce 2001 přestěhoval do Prahy, aby zde převzal vedení britsko-české architektonické kanceláře Jestico + Whiles.
Pražské studio bylo založeno v roce 1990, a to jako jedno z vůbec prvních zahraničních architektonických společností, které začaly působit v porevoluční Praze. Český tým, čítající kolem 20 architektů, realizuje pod Seanovým vedením široké spektrum projektů napříč střední a východní Evropou, ale také v Indii, Pákistánu a Africe. Seanovi bohaté zkušenosti přispěly k řadě významných ocenění, které Jestico + Whiles získala za vytříbenou architekturu, územní plánování a interiérový design. Celková hodnota všech projektů, na kterých se Sean podílel, dosahuje astronomické částky 250 milionů liber.
Résumé: SEAN JONATHAN CLIFTON
Director Prague
Date of birth: 20 January 1972
Education: UCE Birmingham, BA (Hons) Architecture
Bartlett School of Architecture, University College London, DipArch (UCL)
Bartlett School of Architecture, University College London, RIBA Part III
Qualifications: BA (Hons) DipArch (UCL) RIBA ČKA
Experience: Sean joined Jestico + Whiles in 2001, and since that time has been based in Prague where he is responsible for Jestico + Whiles’ operations in the Czech Republic and across Central and Eastern Europe.
The Prague office was established in 1990 and now boasts 22 people with a wide variety of international experience, and has architectural and interior design commissions for master planning, residential, hotel, offices and mixed leisure projects in the Czech Republic, Slovakia, Poland, Russia, Romania, Germany, Croatia and India, all under Sean’s management.
Having completed many unique and award winning international architectural and interior design commissions for a variety of building types, Sean has particularly broad international skills and experience for projects up to £250 Million.
Sean has extensive cinema and retail design experience, having been responsible for the successful delivery of over 100 screens across Central and Eastern Europe and India. He is currently leading a series of cinema multiplex projects including the flagship Gemini Cinema in Chennai India, and the Art Cinemas multiplex and retail centre in Lahore, Pakistan.
Sean has a particular passion for both site specific and sustainable design, and is currently leading a number of exciting projects across Europe and India. Of particular note is a ground breaking residential project in Prague which includes 300 individually designed luxury villas, 150 apartments and townhouses, an 18 hole signature golf course and associated club house facilities, an international school, a boutique shopping area, and renovation of an important historical castle complex.
Having taken a leading role in the establishment of the Architecture Centre in Bristol, UK, Sean has also exhibited his own artworks in London, Bristol and Moscow. Sean is a visiting lecturer at the ARCHIP School of Architecture in Prague, and a series of ‘Architecture lessons’ for 7 to 9 year old children in the UK proved particularly enjoyable and successful.
Odstartoval 13. ročník architektonické soutěže Život pod střechou, kterou každoročně pořádá společnost VELUX pro studenty středních průmyslových škol stavebních. Ve dvou soutěžních kategoriích mají účastníci za úkol navrhnout projekty domů, které jsou energeticky efektivní a zároveň myslí na zajištění zdravého vnitřního klimatu.
Studentská soutěž Život pod střechou je jedinečnou příležitostí pro studenty středních a vyšších odborných škol stavebního zaměření, jak získat cenné zkušenosti v oblasti architektury. Účastníci mohou soutěžit ve dvou kategoriích: Rodinný dům na určitém pozemku, kde soutěžící vycházejí z předem určeného jednotného zadání, a volná kategorie Freestyle – jakýkoliv typ stavby. Pro mladé studenty je to možnost prezentovat své návrhy domů před odbornou porotou a dostat cennou zpětnou vazbu od profesionálů v oboru.
Oceňovány jsou hlavně návrhy, které kladou důraz na zajištění přísunu denního světla a čerstvého vzduchu do objektu střechou, prostřednictvím střešních oken, světlovodů či světlíků. Úspěšný projekt by měl ale být také energeticky efektivní a myslet na zdravé vnitřní klima domu.
Soutěž bude probíhat ve dvou kolech, školním a celostátním. Pro výherce jsou připraveny finanční i předmětné ceny v hodnotě více než 75 000 Kč. O soutěž je mezi studenty velký zájem, v loňském roce bylo přihlášeno 233 soutěžních projektů z 23 středních škol.
Harmonogram soutěže:
Více informací o soutěži a registrační formulář naleznete na: velux.cz/odbornici/architekti-a-projektanti/souteze/zivot-pod-strechou
Galerie:
Každá restaurace by měla mít něco speciálního a jedinečného. V případě restaurace FIGO v Praze je to nádherná a prostorná terasa, z níž můžete obdivovat unikátní výhled na hlavní město. Na terasu se pohodlně vejde až 130 hostů a její součástí je i moderní dětský koutek.
V restauraci převládá jako materiál dřevo a otevřený prostor je zútulněn nápaditými předěly či dekoracemi. Architekt Filip Hejzlar zde dbal na detail a funkci.
Galerie:
Absolvoval Stavební fakultu ČVUT, obor architektura a stavitelství.
Od roku 2010 je jedním z hlavních architektů v týmu studia de.fakto. V roce 2016 se stal řídícím partnerem a spolu s architektem Martinem Sladkým vedou tým odborníků v oboru architektury a designu. Za sebou má nespočet zkušeností s realizacemi soukromých i komerčních prostor. Za zmínku stojí například spoluautorství na realizaci interiéru restaurace Katr restaurant, interiéry FIGO restaurant, Sushi time Quadrio, interiéry obchodů Solomio nebo take WaM Ego. Aktuálně se kromě vedení a provozu architektonického a designérského studia de.fakto věnuje převážně privátním projektům pro náročnější klientelu.
Z moderní dvoupodlažní rodinné vily architekta Martina Sladkého je překrásný výhled na Prahu. Stavba vyrostla na části pozemku, který kdysi patřil hraběti Kumperovi. Stopy historie zde prozrazjí dochovaná socha kašna, kterou architekt zrekonstruoval.
Jak jste natrefil na toto místo?
Já ne, ale otec mé ženy to tu objevil, koupil a daroval dceři. Byl to pozemek obklopený ovocným sadem, kde byl jen zahradní domek.
Vyhovoval pozemek vašim záměrům a představám o domu, který jste plánoval?
Představoval jistá omezení, ale zvolil jsem koncept domu, který se sem hodí. Podobný dům jsme již dříve nakreslili s kolegou Petrem Markem v rámci jiného rozsáhlejšího projektu. Předělal jsem ho, změnil okna, garáž, upravil jsem vnitřní dispozici domu a v detailech ho vyladil k obrazu svému. V domě nenajdete žádné technické místnosti, prádelny a podobně, vše je skryté ve stěnách na správných místech včetně garáže, kde mám za posuvnými a otvírajícími se stěnami konzoly na surfy, plachty, snowboardy a všechny sportovní potřeby. Nikde nevytvářím prostory, v nichž by se mohl hromadit nepořádek.
Dům jste tvořil na míru vaší rodině. Vyžádal si hodně kompromisů?
Věřím, že výsledná řešení jsou díky určité neústupnosti mé ženy pro každého z nás správná, a nemáme pocit, že něco skončilo kompromisem. Dalo by se říct, že moje žena byla jako velmi náročný klient, který ví, co chce, a dostane z vás všechno. Zuzka byla náročná, ale také celou akcí nadšená, a myslím, že jsem se trefil do vkusu i jí.
Vnímáte svůj dům také jako vlastní vizitku architekta?
Ano, samozřejmě. Dům má zajímavé detaily, které v běžné architektuře domů nenajdete. Strávil jsem nad tím mnoho času a měl jsem perfektní stavební firmu, která byla ochotná řešit se mnou i komplikované detaily. Mimořádné je například provedení detailu ukončení a zapuštění oken do podlah, stěn i stropů. Byla to řešení, která se standardně nedají provést, ale bylo nevyhnutelné je takto vyřešit, abych tím nemusel ustupovat z původní představy. Náš dům pro mě není architektura, na kterou se dívám z dálky, je vybudován se šperkařskou dovedností. Proto každý kousek domu, všechny povrchy a detaily jsou z ušlechtilých materiálů. Všechny detaily jsou dopředu vymyšlené a téměř vždy zpracované ne na stavbě, ale v dílnách. Nikde nenajdete běžnou omítku, kousek obyčejné stěny a ani dveře, botník či vanu, kterou můžete někde koupit. Není to moje posedlost, spíš mám úplně jiný pocit, když jsou věci i z bezprostřední blízkosti takové, že si na ně chcete sáhnout. A když si sáhnete, tak už to pro vás není jen hezký dům, na který se díváte, ale dům, který také cítíte a můžete ho vnímat více smysly. Je zde tepelné čerpadlo v kombinaci s rekuperací a podlahovým vytápěním. Na zahradě je zakopaná vlastní nádrž na vodu, na niž je napojen závlahový systém zahrady.
Vidím, že jste elegantním a praktickým způsobem zároveň využil střechu domu.
Tvoří další využitelnou část domu, která je vymezena skleněným, většinou pouze devadesát centimetrů vysokým zábradlím. Je tu velká kuchyň, dlouhý stůl (4,6 m) se skleněnou deskou z jednoho kusu a na míru je zhotovená i čtyřdílná sedací souprava. Nechybí ani sprcha a vířivka. Celá kuchyň je navržená na míru a zhotovená z hliníku, pracovní deska je z nerezu a je do ní integrován korejský gril. Podlahu tvoří odolná exotická dřevina ipe a zbylé okraje střechy jsou vysypány oblými kameny z čistě bílého mramoru. Koženka na sedací soupravě je dostatečně odolná, užívá se k čalounění v motorových jachtách.
Po obvodu je dům téměř samé sklo. I koupelna má jednu celou stěnu skleněnou. Využíváte žaluzie?
Je odtud krásný výhled, proto tolik skla. V přízemí jsou rolety a v patře závěsy, které nepropouštějí světlo. Nejsou vidět, protože všude zajíždějí za nějaký nábytek a zcela zmizí. V koupelně jsou ale zajímavé dveře. Jsou stejně jako v celém domě od podlahy až ke stropu a svým povrchem (betonovou stěrkou) po uzavření téměř splývají se stěnou a nemají žádné viditelné zárubně. Všechny ostatní dveře v domě jsou také z jedné strany v rovině se stěnou. Na plné dveře do pokojů jsem použil kliky (M & T) v designu Báry Škorpilové. Jsou z oceli v barvě oken a na madlo je jakoby položen kvádřík dřeva z běleného dubu, který je shodný s dřevěnými podlahami v domě.
Kromě několika málo drobných kusů vybavení je všechen nábytek v interiéru součástí stěn.
Například v obývacím pokoji je tak řešená knihovna, která je zezadu celá podsvícená LED diodami. V ložnici je zase stěna v záhlaví lůžka či zrcadlová stěna naproti posteli s integrovaným televizorem a další audiovzuální technikou. Mezi obývacím pokojem a jídelnou je také stěna, jejíž součástí je kromě běžného vybavení kuchyně (chladniček, mikrovlnné a horkovzdušné trouby a kávovaru) i televizor, který po vypnutí zmizí. Podobné je to i v dalších místnostech. V celém interiéru je patrná hra se světlem. Hodně ploch je podsvícených LED diodami. I bodové osvětlení je začleněné do podhledu tak, aby do místnosti nijak nevyčnívalo a nebylo vidět.
Výjimkou je evidentně dětský pokoj, který zdobí roztomilé lampičky.
Ano. V dětských pokojích jsou světla přiznaná. Nástěnná svítidla Lucellino si Zuzka vzala ze svého starého bytu na památku. Využili jsme je právě zde. Nejde o nebezpečné žárovky, jsou na 24 voltů. Celý dům je naprosto v souladu s našimi představami a přáními. Myslím, že je udělaný velmi prakticky. Vše je pěkně po ruce a tam, kde má být. Nechci jako architekt hodnotit svou práci, ale chtěl jsem udělat něco pěkného pro svou rodinu. A to se mi určitě povedlo.
Galerie:
V roce 2003 absolvoval Fakultu architektury ČVUT, ale již od roku 2001 vlastní studio de.fakto.
Je autorem mnoha soukromých interiérů i obchodních konceptů, které již mnoho let používají jeho architektonický design (například Pietro Filipi, Gino Rossi, Čedok, originální restaurace Katr v Praze 1 s korejskými grily a stahovacími digestořemi). Poslední roky se Martin Sladký věnuje především větším architektonickým a designérským projektům pro náročnější klientelu. Známé jsou rodinný dům v pražských Malvazinkách, který byl ohodnocen oceněním Dům roku, dále pak projekty RD Vysoký Újezd nebo RD Křeslice.
Nutno podotknout, že klienti se vracejí a obracejí se na architekta Sladkého opakovaně, realizací prvního projektu většinou začíná mnohaletá spolupráce. Mezi jeho poslední úspěchy patří developerský projekt Studios Rokytnice, studio de.fakto je developerem a současně také autorem architektury i designu.
Zadáním letošní soutěže bylo vytvoření návrhu pro centrum sbírek současného moderního umění Moravské galerie, které bude sloužit současně i pro pořádání vzdělávacích
a výtvarných projektů. Porota složená s předních architektů a ředitele Moravské galerie se 8. až 9. března sešla v Místodržitelském paláci v Brně nad hodnocením téměř padesáti návrhů, na nichž se podílelo přes dvě stě studentů fakult architektury z Česka i Slovenska. Vítězem se stal student brněnské fakulty architektury Luděk Šimoník.
Klíčové pro výběr vítězů bylo začlenění nové stavby do stávajícího okolí. „Vztah nové budovy k historickému centru se ukázal jako určující. Prakticky vyřadil všechny projekty, které sice pracovaly s vysokou mírou invence, ale ve výsledku toto řešení nebylo funkční. Cit pro urbanismus a znalost typologie muzejních budov byly zásadní u projektů, které mohly být brány vážně,“ říká k rozhodování v porotě Jan Press, ředitel Moravské galerie v Brně. Vítězné projekty považuje za důležité také pro další jednání o nové budově instituce. „Při diskusi s městem o připravované revitalizaci tohoto prostoru máme nyní v ruce cenný materiál, který může být jednou z cest budoucího řešení,“ dodává Jan Press.
Vítěz soutěže, Luděk Šimoník, nejlépe zvládl všechny nároky na zpracování projektu a přesvědčil zejména svým vnímavým přístupem k urbanismu. „Na vítězi jsme se v porotě shodli, osobně oceňuji, že pochopil dané místo jako komunikační tepnu v tomto prostoru a nechává ji volně plynout. Je to podstatný praktický detail tohoto řešení,“ uvedl k návrhu Jan Press.
Luděk Šimoník se o svém vítězství dozvěděl krátce před vyhlášením, jako student brněnské fakulty se však stihl zúčastnit osobně a krátce pohovořil o svém projektu. Téma si zvolil proto, že jeho diplomová práce rovněž zahrnuje téma umění a oslovuje jej i samotné Brno. „Cílem mého řešení bylo dotvořit tento důstojný prostor s několika historickými dominantami. Zajímalo mě, jak zasadit novou stavbu s ohledem na okolí a jeho urbanistické vazby. Také samozřejmě mou motivací bylo to, že v Brně studuji, žiji a mám k tomuto městu osobní vztah,“ uvedl Luděk Šimoník.
Za společnost Xella byl vyhlášení vítězů přítomen generální ředitel společnosti Peter Markovič. Ocenil kvalitu přihlášených projektů a poděkoval také porotě. „Rád bych poděkoval všem členům poroty, jmenovitě Janu Pressovi, Aleši Brotánkovi, Jánu Stempelovi, Ĺubomíru Závodnému, Ĺubomíru Králikovi, Peteru Moravčíkovi, Imrichu Pleidelovi a Viktoru Šabíkovi. Velké poděkování patří také Michalu Krištofovi, letošnímu předsedovi komise. Před pár lety jsme se s jeho jménem setkali v naší soutěži poprvé, když se stal jejím vítězem. Nyní hodnotí projekty současných studentů a jeho profesní úspěchy potvrzují, že studentské soutěže mají svůj význam v jejich budoucí kariéře,“ uvedl ve svém proslovu Peter Markovič.
Předseda soutěže Michal Krištof zaujal na vyhlášení svým neformálním, svěžím a osobním projevem, v němž hodnotil význam soutěže a vítězné práce. „Pro studenty architektury je tato soutěž významnou platformou, na níž se mohou konfrontovat se širším okruhem než v rámci jednoho ateliéru. V praxi je třeba prosadit se sám, v kontextu celé republiky. A zde si studenti vyzkouší, jak obstojí v porovnání s dalšími budoucími architekty Česka i Slovenska,“ uvedl Michal Krištof.
Všechny ceny a odměny včetně cen médií budou předány 9. května v Senátu Parlamentu České republiky v Praze na vernisáži výstavy projektů v Chodbě místopředsedů.
Seznam vítězů 22. ročníku studentské soutěže Xella
1.cena: Luděk Šimoník Fakulta architektury VUT Brno 2000€
2. cena: Branislav Stojkov, Ivan Kanich Fakulta architektury STU Bratislava 700 €
2. cena: Maroš Mitro Fakulta umení TU Košice 700 €
3. cena: Jakub Vašek Fakulta stavební ČVUT Praha 500 €
Odměna: Bc. Tatiana Kuva Fakulta architektury STU Bratislava
Odměna: Veronika Tvrdá Fakulta architektury VUT Brno
Cena ředitele Moravské galerie: Luděk Šimoník (FA VUT Brno)
Cena předsedy poroty: Ivo Stejskal, Kryštof Foltýn (FA VUT Brno)
Galerie:
Dům pro návrat do rodného kraje, domov pro pětičlennou rodinu.
Esence okolního prostředí a společné tvoření, dalo vzniknout přízemnímu domu, s částečně zvednutým patrem ložnic. Dům, který vidí na Ještěd a zároveň se natahuje k příjezdové cestě. Dům na konceptu chodby, osy domu, spojující obytné místnosti na jihu a servisní na severu. Chodba, se začátkem a koncem, výhledem do louky. Srdcem domu je obytný prostor s kuchyňským koutem a prostorná terasa, do patra se chodí spát, zašít se a dívat se, jaké bude počasí. Když je Ještěd bez mraků, je nejlépe sednout na kolo a vyrazit do Jizerek. V opačném případě se dá natopit sauna v přízemí a otevřít červené víno. Dům je nízkoenergetická dřevostavba, s vyloženými I nosníky, zafoukaný celulózou, založený na železobetonové desce na extrudovaném polystirenu. Dotápěný a chlazený je větrací jednotkou, dále el.rohožemi a krbovými kamny. Obložen je modřínem a černým cetrisem, pro radost z kreslení, nejmenších členů rodiny.
autor: Ing.arch.Marie Procházková
klient: soukromá osoba
lokalita: Liberec, Ruprechtice, Trpasličí ul.
realizace: 2015
užitná plocha: 127 m2
Galerie:
Narodila se v roce 1977 v Náchodě.
1991-1996 SPŠ stavební, obor obnova památek. Během studií, do roku 2000, příležitostná praxe u Aleše Krtičky a Alexandra Skalického v Náchodě. V letech 1996-2002 studovala Fakultu architektury VUT v Brně, v ateliérech Milana Stehlíka a Jakuba Kynčla. Od r. 2000-2003 v kanceláři Doležal a Malínský v Praze. Od r. 2003 v Liberci, spolupráce s Petrem Stolínem a později s Jiřím Suchomelem v architektonické kanceláři Fakulty architektury. Během let 2006-2012 na rodičovské dovolené, částečná spolupráce s Filipem Horatschkem, Jaromírem Stránským, Vojtěchem Šrutem a Jiřím Janďourkem. 2011, krátce, Jako asistent primátora pro územní plán v Liberci, iniciátorem spolupráce s Fakultou architektury, na strukturálním plánu a vizi pro Liberec. Od r. 2013 autorizovaný architekt s vlastní praxí, věnuje se převážně individuálnímu bydlení a udržitelné architektuře.
Zajišťuje kompletní servis projektové dokumentace, spolupracuje s vybraným okruhem specialistů.