Požadavky na reprezentativní, moderně vybavené a flexibilní kancelářské plochy v Praze neutuchají.

Není divu. Praha je jedním z nejatraktivnějších měst Evropy a mít zde své zastoupení je cílem mnoha firem ze zahraničí, ale i sílící domácí hospodářské elity. I když se může zdát, že vhodných kancelářských ploch již má Praha dostatek, těch skutečně exkluzivních jak polohou, tak i zázemím není skutečně mnoho. Nejlépe to dokládá realizace I. etapy administrativního komplexu s názvem Futurama Business Park, který vyrůstá v těsném sousedství Pobřežní ulice nedaleko samotného centra města. Ten svou polohou, technickým vybavením i architektonickým řešením naplňuje vize i těch nejnáročnějších investorů.

Investorem akce je Immorent ČR a architektonický návrh Ing. Arch. V. Krátkého a studia Acht realizuje stavební společnost Züblin a.s. Projektový manažer společnosti Züblin, Ing. Petr Zahraj k realizaci stavby dodává:
"Zvláštní důraz klade projekt na vytvoření příjemného pracovního prostředí. Jednotlivé budovy mezi sebou vytvářejí ulice se vzrostlou zelení, střed areálu protíná uměle vytvořená říčka zakončená kaskádou v jeho vstupní části.

Vnitřní plochy budov nabízejí prostory k flexibilnímu uspořádání v každém podlaží. Využit může být systém otevřených halových nebo naopak uzavřených kanceláří. Světlá výška kanceláří činí 3 m, počítáno je s efektivním vnitřním modulem dělení místností 1,35 m. Příjemné klima v interiéru je možno docílit přirozeným větráním otevíratelnými okny ve všech kancelářských prostorech, v letních horkých měsících je možná individuální regulace teploty v každé místnosti s pomocí výkonné klimatizace. Budova splňuje nejnáročnější požadavky na ekologii. Na střeše jsou např. instalovaná tepelná čerpadla, která slouží k vytápění a chlazení objektu. Instalace ukrývá plně přístupná zdvojená podlaha obsahující podlahové krabice pro rozvod kabeláží. Samozřejmostí je možnost připojení ISDN telefonních linek a vysokorychlostního internetu. V každé jednotce je plánována i samostatná kuchyňka. Přístupy do jednotlivých prostor jsou kontrolovány magnetickou kartou. Bezpečnostní systém budovy obsahuje klasické bezpečnostní prvky, elektronické detektory kouře i kamerový systém monitorující dění v okolí budov. Vertikální dopravu v objektech zajišťují čtyři výtahy. Budovy mají také vlastní recepci, výstavní plochy v přízemí a skladové prostory v podzemí. Každá z budov nabízí cca 8 tis. m2 toho nejmodernějšího kancelářského zázemí. V průčelí se nachází nejmenší z objektů Futuramy, budova C. Její přízemí bude sloužit jako restaurace a v 1. NP budou situovány kanceláře"

Fasáda
Nejvýraznějším a zároveň jednotícím prvkem kancelářského projektu Futurama je fasáda. Ta je tvořena velkými hliníkovými okny a obkladem z lícových cihelných cihel. 
Prosklené fasády objektů realizovala společnost ALTECH Mladá Boleslav, s.r.o., která má s těmito pracemi mnohaleté zkušenosti. Pro realizaci prosklených konstrukcí byl použit systém firmy SCHÜCO. 
Okna jsou složena z pevných a otevíratelných částí tak, aby byl zajištěn přirozený přívod vzduchu a větrání budov. Celoskleněnou fasádou disponují příčné objekty, které propojují hlavní budovy kancelářského komplexu. Technickou lahůdkou bylo provedení obvodového pláště nejmenšího objektu "C" Futuramy, do které má být v budoucnu situována restaurace, kavárna popř. exkluzivní kancelářské prostory. Dochází zde k průniku bondových prvků opláštění s ocelovými sloupky konstrukce s pozadím tvořeným obloukovými skly. 

Konstrukční systém hlavních objektů Futuramy tvoří monolitický železobetonový skelet. Obvodový plášť je opatřen provětrávaným zateplovacím systémem ukončeným pohledovou fasádou z lícových cihel belgického výrobce. Jejich dodavatelem je firma Beleta s.r.o. se sídlem v Praze. Její zástupce pro český trh, pan Ing. Lešenar k cihlám použitým pro realizaci obvodového pláště Futuramy poznamenává: "Při zajištění této akce jsme použili lícové cihly typu TROIKA. Zakázku jsme realizovali včetně montáže cihel. Bylo zde dodáno celkem 5 tis. m2 těchto materiálů. V nabídce naší firmy máme více než 100 druhů výrobků různého typu a provedení. Naše společnost nabízí také střešní keramické krytiny, cihelné dlažby a cihlové pásky k mnohostrannému využití na stavbách i v zahradní architektuře. Výhodou těchto materiálů je jejich vysoká kvalita, trvanlivost, snadná údržba a dlouhodobá stálobarevnost. O tom, že naše společnost je osvědčeným dodavatelem těchto materiálů, svědčí i další nedávno dokončená stavba "Administrativní budova Vídeňská" v Brně.

Z výše uvedeného je zřejmé, že kancelářský projekt Futurama nabídne budoucím uživatelům komfort odpovídající nejvyšším nárokům. Ten v současné době požaduje každá moderní, dynamicky se rozvíjející firma. A nejen to. Svým architektonickým pojetím dodá novým nájemcům i pocit sounáležitosti a pozitivní identifikace s místem výkonu svého zaměstnání.

Ivo Románek

Galerie:

Realizace střech vyžaduje vysokou odbornost a profesionalitu. Pokud se tedy v budoucnu chceme vyhnout problémům se zatékáním do podstřešních prostor, pak hledáme někoho, kdo takový stav dokáže stoprocentně garantovat.

Jste-li na tom stejně, již hledat nemusíte. Klempířská a pokrývačská společnost ­Pario se sídlem v Hradci Králové svou prací déle než 20 let denně potvrzuje, že střecha od ní vždy splní veškerá očekávání investora.

Nejlépe o tom vypovídá nekonečná řada úspěšných realizací střech ze všech typů skládaných krytin včetně břidlic a také střech z titanzinku či jiných klempířských materiálů. Mnoho z nich získalo ocenění odborné i laické veřejnosti.

Patří mezi ně například střecha Hotelu Studánka v Orlických horách ze střešní krytiny Bramac, rekonstrukce střechy Hartmanovy vily v Ústí nad Orlicí nebo rekonstrukce břidličné střechy Baziliky Svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, která je památkou UNESCO.

Ve své činnosti pokračovala společnost několika zajíma­vými akcemi i v loňském roce. Mezi ty nejprestižnější z nich patří realizace plechové střechy a opláštění novostavby Digitálního planetária v Hradci Králové. K realizaci střechy se vyjádřil i autor návrhu, architekt Karel Schmied. Ten k plechové střeše poznamenal: „Otázka materiálu pro zastřešení hlavní hmoty budovy představovala jedno z nejobtížnějších rozhodnutí. Obával jsem se zejména kvality provedení plechové krytiny, takže jednu chvíli byla ve hře i volba kompozitní konstrukce. Ta se však ukázala nevhodná jak z důvodu vysoké ceny, tak i uživatelských vlastností. Nyní jsem rád, že jsem se k plechové střeše nechal přesvědčit a výsledek je vynikající.“

Další významnou akcí firmy Pario byla v uplynulém roce rekonstrukce Bílé věže v Hradci Králové. Zde pracovníci provedli opravu krovu a bednění báně a její opláštění měděným plechem. Celá konstrukce krovu byla snesena a po opravě osazena zpět pomocí jeřábu do výše 70 m. V neposlední řadě bychom rádi zmínili realizaci plechové fasády pro společnost Vyvaplast Turnov.

Z výše uvedených akcí je zřejmé, že klempířská a pokrývačská společnost Pario stále drží vysoko nastavenou laťku v náročnosti i kvalitě odvedených prací a dále se řadí mezi absolutní špičku firem s tímto zaměřením působících na trhu v ČR.

Architekt: Karel Schmied ml., Atelier Schmied
Projektant: ARCHaPLAN s.r.o.
Generální projektant: Akia, a. s., Hradec Králové
Hlavní projektantka: Zdena Otčenášková
Generální dodavatel: FATO, a.s., Hradec Králové
Klempířské práce s titanzinkem RHEINZINK: Pario s.r.o., Hradec Králové

Ivo Románek

Galerie:

Anděl City - Budova Pfizer, 2004          

Objekt bývalého „Státního Ústavu Dopravního Projektování“ ve zkratce SUDOP byl dostavěn na začátku 70. let dvacátého století. Budova byla cíleně navržena jako projektový ústav, a to v tom nejlepším slova smyslu. Koncepce budovy odpovídala potřebám projektování dané doby a velké části následných dekád. S vývojem nových technických řešení a technologií však původní budova přestala vyhovovat současným potřebám, a proto se investor rozhodl přistoupit k její rekonstrukci.

Co rekonstrukci předcházelo a jaké byly zadávací podmínky tohoto projektu, to už byla jedna z prvních otázek pro architekta projektu, Ing. arch. Tomáše Pechmana ze společnosti SUDOP ­PRAHA. Ten v úvodu říká:

Jak již bylo řečeno, byla budova navržena jako projektový ústav. Z této koncepce také vyplývalo její dispoziční řešení, které se z dnešního pohledu sice jeví jako neekonomické, ale perfektně pokrývalo potřeby pro práci na rýsovacích prknech. Členitá dispozice nabízela převážnou většinu rohových kanceláři, které byly díky vysokým pásovým oknům bez nadpraží ideálně prosvětleny. Některá technická řešení však byla poplatná dané době a z dnešního pohledu jsou již více než nevyhovující. Šlo zejména o to, že stavební konstrukce byly navrženy a postaveny bez přerušených tepelných mostů. To se také v poslední době výrazně projevilo na degradaci fasády a to především na obkladu parapetních vyzdívek. Zde docházelo k postupnému odmrzání a následnému odpadávání obkladu. Zhoršení technického stavu fasády se začalo neúnosně projevovat v roce 2011, což vedlo majitele objektu k rozhodnutí ukončit dílčí opravy a začít řešit opravu fasády komplexně. Proto před koncem roku 2011 vypsal výběrové řízení na projekt rekonstrukce celé fasády. Výběrové řízení bylo vyhlášeno pouze jako interní v rámci skupiny dceřiných společností firmy SUDOP GROUP, která je vlastníkem objektu. To pro nás byla opravdu výzva, protože „naše“ společnost ­SUDOP ­PRAHA, která je jednou z dceřiných společností, sídlí právě v tomto objektu. Motivace byla více než velká a bylo pro nás nepředstavitelné, aby rekonstrukci na „našem domě“ projektovala jiná firma. Tomu také odpovídalo úsilí, které jsme do soutěže investovali. V rámci soutěže jsme připravili několik odlišných variant, které dle zadávacích podmínek mapovaly možná technická, ekonomická i vzhledová řešení. Poté bylo naším cílem přesvědčit investora, že právě naše návrhy nejpřesněji a nejefektivněji naplňují jeho kritéria i potřeby rekonstruované budovy, což se nám podařilo.

Nechal vám investor „volné ruce“ a jak vůbec fungoval váš vztah?

První fází bylo zpracování soutěžních návrhů se snahou předložit nejlepší řešení a právě získat důvěru investora k další práci na projektu. Zde je třeba uvést, že investor je skupina především bývalých projektantů s jasným pohledem na projektování a osobním vztahem k budově. S těmito fakty se nám ze začátku zdálo, že získání důvěry, která je samozřejmě pro projektování a kvalitní výsledek potřebná, bude o to náročnější.
Druhou fází bylo odsouhlasení základního konceptu návrhu pro další projektování. Tím bylo zachování stávajícího konceptu budovy, tj. pásová okna, která probíhají nepřerušeně po celém obvodu budovy a zachování vyzdívek a vnitřních betonových parapetů.
Následovalo zpracování několika variant možných materiálových a barevných řešení, které bylo možné na budově použít. Varianty pracovaly s různými materiály i formou použití, od varianty zásadně měnící vzhled až po návrh, který se materiálově i barevně na původní řešení odkazoval. Investor se následně přiklonil k posledně jmenované variantě, předvěšená fasáda s obkladem z cihelného střepu na parapetech běžných pater a bond v antracitové barvě v parteru budovy. Těmito postupnými kroky vzájemná důvěra přirozeně vykrystalizovala. A dá se říci, že od této chvíle byl projekt plně v naších rukou, což nebývá v dnešní době pravidlem. To samozřejmě neznamená, že by investor ztratil o projekt zájem, rozhodné kroky samozřejmě podléhaly schvalovacímu procesu.

Jaká byla původní vize projektu? Podařilo se ji naplnit?

Základní vizí bylo přenést budovu do 21. století a to jak technicky, tak vzhledově. Neméně důležité bylo také oživení budovy ve vztahu k dosti omšelé Olšanské ulici, ve které stojí.
Při práci na projektu si člověk dobře uvědomoval kvalitu původního návrhu, a snahou tak bylo propsat koncepci a logiku budovy i do jejího nového vzhledu.
Prvotní snahou, v úplném začátku projektování, bylo vtisknout budově naprosto nový, odlišný vzhled. Tato změna vzhledu budovy však byla pro investora příliš radikální. Toto řešení bylo tedy následně opuštěno a základem pro další projektování bylo zachování stávající koncepce fasády. To samozřejmě nebránilo tomu, abychom vizi o moderním, živém vzhledu budovy naplnili.

Mohl byste projekt stručně charakterizovat?

Projekt měl od začátku poměrně jednoznačné zadání. Tím bylo striktně řešit pouze fasádu budovy s minimálním zásahem do vnitřních prostor. To jsme se samozřejmě v maximální možné míře, kterou nám technické řešení dovolovalo, snažili ctít.
Projekt se v rámci budovy dá rozdělit do tří základních částí. Standardní opakující se patra, parter se soklem budovy a vstupní prostor a předprostor budovy.
Projekt typových pater řeší nahrazení ocelových pásových oken hliníkovými s přerušeným tepelným mostem. Dále zateplení vyzdívek parapetů minerální vatou a následné vytvoření vnějšího pláště budovy formou předvěšené fasády z obkladu z cihelného střepu.
Parter budovy k výše uvedenému přidával kombinaci řešení vnějšího provětrávaného pláště bondovým materiálem. Navíc je zde hliníkový okenní systém doplněn o systémovou hliníkovou fasádu a to v místech prosklení na plnou výšku parteru. Sokl budovy je pak již čistě v „bondu“.
Součástí projektu byla také modernizace předsazeného zádveří vstupu do objektu a dvou informačních objektů před budovou.
Projekt, který vznikal do úrovně dokumentace pro výběr zhotovitele, se snažil řešit fasádu do posledního detailu a předejít tak budoucím dohadům o formě nebo materiálu.
Součástí dokumentace „DVZ” byla příloha „standard kvality”, kde byly definovány jak jednotlivé konkrétní materiály určitých prvků (například zasklení), tak variantní možnosti pro širší výběr v rámci soutěže na dodávku fasády (výrobce okenních profilů). Přesto i tam, kde byla možnost volby, byl definován okruh výrobců tak, aby byla udržena potřebná kvalita výrobků. I díky tomu se pak podařilo udržet konzistentní kvalitu díla po celou dobu realizace.

Co bylo pro vás největší výzvou v souvislosti s tímto projektem?

Jak se při vlastní realizaci ukázalo, bylo největší výzvou udržet navržené řešení i při značné nepřesnosti a nekvalitě původních stavebních konstrukcí budovy. Zásadním problémem bylo, že nadpraží i parapety pásových oken „skákaly” po obvodu s rozdílem až 10 cm. V tu chvíli přestávaly fungovat detaily, které provazovaly stávající konstrukce s novou fasádou. S tak velkým rozdílem jsme totiž nepočítali. Dalším dopadem bylo navýšení výšky obkladu parapetu a s tím souvisela i částečná změna v členění této části fasády. Druhým problémem byl půdorysný nesoulad pater nad sebou a také nutnost omítnutí odstrojených parapetních vyzdívek, čímž budova také nečekaně nabyla. V obou případech se nakonec, díky zvolenému principu členění fasády, našlo řešení a původní koncept se tak podařilo dodržet.

Co byste řekl k návrhu a realizaci výrazné části budovy, kterou je bezesporu fasáda?

Pro začátek je potřeba říci, že projekt nevznikal jako dokumentace šitá pro jednoho konkrétního dodavatele, ale sloužil jako podklad pro veřejné výběrové řízení vypsané investorem stavby. Z tohoto výběrového řízení vzešla, jako generální dodavatel stavby, firma Nevšímal. Výběrové řízení mělo ještě druhou část a tou byla subdodávka na dodání předvěšené fasády s obkladem z cihelného střepu, dodavatelem této části se pak stala firma Triangel.

Vlastní stavbu lze pak rozdělit do několika částí.
Největší část na objektu zabírají okenní výplně, dodavatelem této části se stala právě firma Nevšímal. Ta si zvolila jako dodavatele okenních profilů firmu Reynaers (jedna ze tří možností dle DVZ) a dodavatelem zasklení se stala firma AGC Glass Europe (s parametrově jednoznačně daným výrobkem - Stopray Ultra-50 on Clearvision 6 mm a 8 mm). Jako bondový materiál pro parter a sokl budovy byl ze vzorkování vybrán materiál firmy Alucobond.
Výrobcem obkladu z cihelného střepu na předvěšenou fasádu byla firma Moeding (jedna ze tří možností dle DVZ). Kompletní dodávku parapetní části fasády, tj. zateplení, nosný systém pro obklad a obklad realizovala právě firma Triangel, která je také výhradním dovozcem výrobků firmy Moeding.

Součástí dodávky stavby byla i realizační dokumentace. Ta procházela pečlivou korekcí a schvalovacím procesem a díky tomu byly také včasně podchyceny všechny případné komplikace.
Vlastní realizace měla pochopitelně mnohá úskalí. Předně se rekonstrukce prováděla za provozu takřka plně obsazené budovy. To samozřejmě vyvolalo mnoho omezení a různých kompromisů jak pro stavbu, tak pro osazenstvo budovy. Dalším významným problémem bylo zimní období, ve kterém se prováděla značná část stavebních prací. Naštěstí se díky velmi vstřícnému a profesionálnímu vztahu mezi dodavatelem, technickým dozorem, zástupcem investora a projektantem dosáhlo vhodného řešení. Značnou měrou se na dobrém výsledku podílel kvalitní výběr zastoupení firmy Nevšímal, a to v osobě hlavního stavbyvedoucího, pana Miroslava Kvasničky. I díky tomu se tak podařilo vytvořit dílo s velmi vysokou kvalitou provedení.

Děkujeme za rozhovor
Ing. Jiří Zahradnický

Investor: SUDOP GROUP a. s.
Projektant: SUDOP PRAHA a. s.
Architekt, HIP: Ing. arch. Tomáš Pechman
Spoluautor barevného řešení: Ing. arch. Jakub Jakubec
Technická spolupráce: Ing. Ondřej Kafka
Generální dodavatel fasády: Nevšímal, a. s.
Dodavatel zasklení: AGC Processing Teplice a. s.
Dodavatel keramické části fasády: Triangel spol. s r. o.

Galerie:

• 
• 
• 
• 
• 
• Původní stav Původní stav
• 
• 
• 
•  

Ihned po ukončení studia zakládá s Rudolfem a Martinou ateliér QARTA. „Zásadní pro nás bylo možnost podílet se na regeneraci Karlína, být při projektech jako jsou CORSO Karlín a CORSO II, kde jsme měli možnost pracovat v rovném týmu s Ricardo Bofillem. Byla to úžasná doba a i díky ní jsme se posunuli na místo, kde jsme nyní“, říká Jiří Řezák  „náš úspěch vidím také v tom, že jsme nikdy nebyli nuceni hledat zbytečné kompromisy, což je na jedné straně dáno srozumitelným zadáním ze strany našich klientů, ale také kvalitou týmu architektů QARTY.“ 

Autor: QARTA – J.Řezák
Spolupráce: ing. Miroslav Pánek, ing. Petr Holub
Investor: M2 Real Estate a.s.
Hlavní dodavatel: Pragis s.r.o.

Vzpomínka na Prahu konce socialismu dnes v mnoha lidech zanechává tísnivý pocit promarněné příležitosti, kdy z tajemného města magicky prorostlého sítí uliček po patnácti letech kolem sebe vidí turistický disneyland nakašírovaných fasád. Možná, že někteří z těchto nostalgiků občas zabrousí pod severní patu Vítkova, do čtvrti, která dýchá opojnou směsí velkolepého rozvoje ubitého dlouhými lety lidské lhostejnosti, k místu, ve kterém žijí, vyrůstají a pracují. Karlín odolal naivnímu nadšenectví počátku devadesátých let, kdy do Čech vstoupil zahraniční kapitál hledající upadající místa v centrech důležitých měst, aby přeměnil jejích tvář. Dobrý úmysl pozvednutí tmavých děr velkoměsta vylil občas s vaničkou i dítě – ona místa dnes ztratila svou duši. Jednorázová proměna změnila charakter, měřítko a historickou kontinuitu těchto prostor, zůstala jen uliční síť. Postupná přeměna Karlína naproti tomu dovoluje nahlédnout do jeho genia loci a s tímto poznáním vystavět novou strukturu.

Historie budovy a místa:
V první polovině 19. století, spolu s rozvojem strojírenské výroby, vznikají ve čtvrti výrobní haly a jim podřízené související budovy, které prorůstají klasicistní blokovou zástavbu, mísí se se stávajícími obytnými domy a navždy tak Karlínu dají pečeť místa, které za svou roztřepenou uliční frontou skrývá poloveřejný labyrint obrovských prostranství v obležení budov rozdílných měřítek, stylů a kvality zpracování.                                   

Urbanistická struktura:
Na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice tak vznikly dva objekty se stejným tvaroslovím, které byly svou funkcí spojeny jako siamská dvojčata. Stavby Kotelny a Energocentrály spolu se svými dvory patří k fascinujícím komplexům karlínské industriální architektury. 

Hmotové řešení:
Budovu Energocentrály jsme vnímali jako jeden z nejchararakterističtejších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěn jen podporuje jeho dominanci v lokalitě. S ohledem na takto daný stav jsme omezili vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru a zásadní zásahy jsme prováděli ve vnitřním prostoru stavby. Nové prvky jsme striktně podřídili převažujícímu vzhledu budovy.

Stávající koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou ukrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole ve směru podélném. Dvůr separující Kotelnu a Energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou vzhledově odpovídající charakteru výše zmíněných budov.  

Naším jediným zásahem do hmoty budovy je nový světlík, jehož koncepce a vnější vzhled zapadá do původního stylu budovy. 

Dispoziční řešení:
Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru jsme vložili tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, následuje velkými okny otevřený prostor hlavního patra, aby dům ukončil bílým podkrovím s převažujícím horním osvětlením.
Půdorysná dispozice tvoří ve schématu všech tří podlaží volný prostor obsloužený schodištěm v zadním (severním) příčném poli. Střední trakt navazujících polí patří servisu pater. Volný a jednoduchý prostor dává vyniknout původnímu rytmu budovy, který se do interiéru propisuje okny systémem hlavní nosné konstrukce.

Přízemí:
Přízemí obsahuje čtyři samostatné prostory – vstupní schodišťovou halu táhnoucí se všemi podlažími, technickou místnost, kancelářský pronajímatelný prostor s vlastním sociálním vybavením a samostatný vstup do 2.np z Šaldovy ulice. Vzájemné uspořádání těchto prostor je dle výše uvedeného schématu, tzn. Severní pole je tvořeno prostorem schodiště a technické místnosti. O zbylých šest polí se dělí prostor kanceláří a samostatný vstup.

První patro:
Prostor tohoto podlaží má z důvodů velkých fasádních oken světlou výšku téměř pět metrů. Hlavní prostor kanceláří je překlenut ocelovými profily tak, aby vnitřní dispozice nebyla narušena sloupy. Střední zázemí toalet je kryto mezipatrem, které rozšiřuje podlažní plochu a zároveň dává prostoru nový náboj.

Podkroví:
Tak jako v prvním patře je zde velká světlá výška, avšak profil prostoru je ovlivněn sklonem střechy. Rytmus budovy je v hlavním prostoru podkrovních kanceláří zdůrazněn vystupující nosnou ocelovou konstrukcí. Čelu vévodí původní rozetové okno. Střechu ve hřebeni otevírá světlík nad mezipatrem. V severní části jsou nad schodištěm umístěny technologie vzduchotechniky přístupné z prostoru kanceláří.

Materiálové řešení:
Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelovobetonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití jsme se snažili vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Využili jsme struktury původního zdiva pro zdůraznění moderních prvků na kontrastním pozadí historické budovy.

Nová nosná ocelová konstrukce je ve všech prostorech maximálně odkryta, tak aby se vizuálně prosadila. Její proporci jsme se snažili dát do souladu s masivností samotné stavby. Betonové stropy, jsou v podhledech ponechány v hrubé struktuře a barvě materiálu.

Okna a výplně otvorů na fasádě byly vytvořeny jako replika původních oken, jen povrchová úprava byla změněna z estetických na pozinkovanou. V interiérech tato barva koresponduje s pozinkovanými podlahami. Konstrukčně se jedná o dvojitou podlahu, vyskládanou ze čtverců 60 x 60 cm. Zbylé zdivo v kancelářských prostorech je omítnuto a bíle natřeno až na severní stěnu, která sousedí s vedlejším objektem sýpky. Tato stěna zůstala v celé své ploše odkryta a dnes na ní můžeme pozorovat různorodou skladbu kamenného a cihelného zdiva, ve kterém se odrážejí původní ocelové prvky.

Prostor schodiště je na podlahách ponechán v betonu v kombinaci s prvky z pozinkovaného plechu. Výtahová šachta v centru prostoru j vytvořena z ocelové konstrukce kryté pískovaným sklem a v čele s dveřmi z nerezového plechu.

Galerie

Projekty

Zadání:
Rekonstrukce stávajícího pavilonu a navržení nového pavilonu mateřské školky, za účelem navýšení kapacity a vybudování nového víceúčelového sálu školky.

Architektura:
Zástavba školky z 80. let je tvořena pavilony propojenými spojovacími krčky. Prostor pro přístavbu byl omezen z východní a jižní strany hranicí pozemku, ze západní strany stávajícím pavilonem. Ze severu jsme potvrdili hranici tvořenou stěnou spojovací chodby a vytvořili tím předprostor školky – důr s parkováním. Navržený shluk nových pavilónů tvoří společně uzavřený herní dvůr ve tvaru U obrácený na jih a propojený se zahradou areálu. Krom úsporného prostorového plánu bylo hlavní ideou návrhu pracovat s proměnlivou výškou prostorů, která současně vytváří siluetu stavby. Identifikačním znakem přístavby a zároveň výtvarným prvkem interiérů jsou kruhová okna s barevnými fóliemi rozdílných velikostí. Barevnost se projevuje i v odstínech podlah a v koupelnách. Fasáda je obložena horizontálními modřínovými latěmi s různými odstupy.

Konstrukce a technologie:
Konstrukce je zděná, vnitřní omítky štukové, bílé. Z vnější strany je plášť zateplen minerální vatou, chráněnou dřevěným obkladem bez úpravy. Vytápění je napojeno na stávající plynový kotel v suterénu rekonstruovaného pavilónu.

Galerie

Lokalita: Praha 8, Karlín
Investor: Kolonáda - International, a.s.
Rozsah: administrativní budova
co-autor: Ricardo Bofill Taller de Arquitectura

Pražská čtvrť Karlín je dynamicky se rozvíjejícím místem, kde nové administrativní budovy nahrazují industriální stavby 19. století.

Vedle zdařilých rekonstrukcí v historických blocích rostou stavby na dosud pustém nábřeží Vltavy, proluky vyplňují kvalitní administrativní budovy a celá čtvrť tak získává svěží nádech obchodního centra v obrysech lety prověřené městské struktury. Jádro čtvrti - její těžiště se váže na nejvýraznější komunikační bod – stanici metra Křižíkova. Zdejšímu prostoru dominuje Palác Karlín – orientační stavba, svou oranžovou fasádou prosvětlující významné obchodní ulice - Thámovu a Křižíkovu.

Tento průkopník nového vzhledu Karlína drží ochrannou ruku nad jednou z nejkrásnějších moderních pražských staveb – Corsem. Dlouhá rytmická fasáda tohoto skvostu tvoří jednu ze stěn nově koncipovaného náměstí. Na protější straně se počítá s komplexem tří staveb, které svým monumentálním vzhledem vytvoří jasnou dominantu prostoru. Stavba o níž tato studie pojednává je vstupním objektem, jež uzavře náměstí do bulváru kolmé na ulici Křižíkovu. Orientace hlavních vstupů do budovy je do tohoto bulváru, jenž vznikne mezi novými objekty a stávajíí budovou CORSO I. Objekt CORSO III má dva hlavní vstupy v ose východ-západ jenž prostorově navazují na vnitřní atrium v budově CORSO I. Tento velkolepý koncept nemá v dnešní Praze konkurenci, neboť žádný z developerů nově obnovovaných čtvrtí Prahy zatím nenašel odvahu k vytvoření nového městského prostoru, kterým by zkvalitnil životní prostředí v okolí svých staveb.

Corso Karlín nastavilo svým objemem příjemné lidské měřítko jím ovládaného prostoru a nové budovy s potěšením odpovídají hmotou na tuto výzvu. Jen těžko v sobě zapřou původ svého autora, neboť klasické trojdělení hmoty táhnoucí se světem architektury již od dávnověku najdeme nejčastěji ve středomoří, ať se jedná o stavby Řeků či Římanů, nebo klasickou velkolepost renesančních paláců. Pevné usazení v masivním soklu, který zde dosahuje výšky dvou pater, nese podobně vysokou hmotu hlavního těla stavby, které si zachovává stejně svěží detail jako vedlejší Corso, a celá stavba je ukončena dvěma lehkými ustupujícími patry, jež nesou navenek ocelové sloupy, vyplněné prosklenými stěnami a samozřejmě ukončeny římsou. Uskočení obou pater je natolik výrazné,že chodec ocitnuvší se na náměstí je bude jen matně tušit a spíše vnímá optickou hladinu zástavby, která končí tělem stavby a rovná se výšce Corsa.

Jako hmota budovy staví na tradičním trojdělení, tak i dispozice má svůj prověřený vzor. Vychází z amerického schématu administrativní budovy. Komunikační jádro se schodišti a sociálním zařízením tvoří střed dispozice a ostatní plochy směrem ke světlým fasádám jsou naprosto volné, připravené variabilně pro halové či separované kancelářské plochy. Jak již bylo řečeno vstup do budov je z budoucího náměstí, kde mezi fasádou a jádry vzniká přirozená a prostorná vstupní hala. Schéma ostatních nadzemních podlaží jsou popsána výše. V přízemí budovy CORSO II ze  strany Křižíkovy ulice je vjezd do prostoru podzemních garáží, jejichž třípodlažní dispozice elegantně řeší problém jednosměrného průjezdného provozu. Vůz sjíždí vjezdovou rampou až na úroveň druhého suterénu. Zde je možno pokračovat do prostorů pod jednotlivými objekty CORSO II a III. Do úrovně třetího suterénu se vjíždí v každé části suterénu po samostatných rampách.

Galerie

Pavilón byl postaven v roce 1959 v akci „Z“ pro potřeby výstav klatovských karafiátů. Od 80. let do současnosti byl v pavilonu umístěn depozitář a dílny pro potřeby Vlastivědného muzea. K tomuto čistě technickému účelu byl pavilon částečně stavebně upraven.

Figura pavilonu byla pro nás největší architektonickou hodnotou. Nejprve jsme odstranili všechny přidané historické “U“. Zazdili jsme všechny původní otvory, včetně centrálního vstupu a prolomili symetricky dva nové otvory ve štítech. Jeden otvor je vstupem. Oproti původnímu centrálnímu, je umístěn asymetricky, aby expozice mohla vyplnit nerušeně celý prostor pavilónu. Druhý otvor je velké okno s průhledem do zahrady, které dává tušit světlo na druhé straně expozice při vstupu do pavilonu a vytváří tak uvnitř výstavy „pauzu“ s posezením. Třetí otvor je velký kruhový světlík ve střeše v prostředku pavilonu s horním rozptýleným světlem.

Expozice je umístěna do vitrín, které jsou součástí obvodových stěn. Návštěvník se díky tomu pohybuje uprostřed expozice obklopen kolem dokola pestrými tvary a barvami historického skla. Tvarování vitrín vychází z geometrie pavilonu, mírně ji rozvíjí a dotváří tak podobu vnitřního prostoru interiéru. Ten je rovněž určen pro krátkodobé výstavy, čímž je umožněno vystavování objektů různých měřítek. Součástí expozice je betonové točité schodiště do suterénu, kde je umístěno technické zázemí s toaletami. Další technické zázemí se šatnou je schováno do zděné „kapsy“ u vstupu. Bílá sjednocující barva v interiéru i exteriéru podtrhuje barevnost exponátů i zahrady a zároveň nechává vyniknout tvar pavilonu i vnitřnímu prostoru v jemných odstínech. Organicky tvarovaná zahrada s ostrovy travin a sezením doplňuje a zároveň rozvíjí základní geometrický koncept. Počítá se s umístěním některých exponátů v prostoru zahrady, která je přístupná veřejnosti a vytváří tak další relaxační prostor v centru města. Důležitým počinem je grafika a vizuál pavilonu, který v jemných detailech řezů písma gotham doplňuje architekturu. PASK.

Konstrukce a technologie:
Konstrukce je zděná, omítky štukové, bílé. Z vnější strany je plášť zateplen minerální vatou. Podlahy, schodiště a rampa jsou betonové. Konstrukce střechy je původní, pultová ze sbíjených prkenných vazníků. Vytápění je řešeno tepelných čerpadlem na vzduch v suterénu.

Galerie

Zabývám se architekturou různých měřítek, od drobných interiérů po urbanistické zásahy. Důležitý je pro mě kontext a klient. V neposlední řadě pak materiál a řemeslo. Preferuji civilnost.